dnes je 8.12.2024

Input:

Nález 74/1999 SbNU, sv.14, K přednosti Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod před Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 74

IV. ÚS 135/99

K přednosti Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod před Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních

V článku 3 odst. 1 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, která vzhledem k § 384 trestního řádu má povahu legis specialis, je zakotvena dohoda signatářů mezinárodní smlouvy o tom, jakým procesním režimem se řídí provedení či získání dožádaného úkonu, totiž procesním režimem dožádané strany. Respektuje tuto skutečnost, jakož i skutečnost, že právní úprava dožádaného státu může být, co se týče procesních garancí práva obviněného na obhajobu v přípravném řízení, rozdílná, má Ústavní soud nicméně za to, že i při použití takového legis specialis musí být garantována práva zakotvená v článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je podle článku 10 Ústavy České republiky bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. Neměl-li tedy obviněný či jeho obhájce v průběhu trestního řízení možnost klást svědkům otázky, pak zejména v situaci, kdy tyto výpovědi nejsou podporovány dalšími přímými důkazy nebo ucelenou soustavou nepřímých důkazů, takové svědecké výpovědi, byť provedené v souladu s právem dožádaného státu, nemohou být pro rozpor s článkem 6 odst. 1 ve spojení s odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod použity jako důkazy, na jejichž základě by byl obviněný odsouzen. Účelem Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak se konstatuje v její preambuli, je sice dosažení větší jednoty mezi jejími členy, v současné etapě vyznačující se stále existujícími rozdíly v právní úpravě této oblasti však nemůže být ani případná nemožnost u dožádané strany vyhovět podmínkám stanoveným v právním řádu dožadující strany na újmu ústavně zaručených práv obviněného.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 12. května 1999 sp. zn. IV. ÚS 135/99 ve věci ústavní stížnosti P.P. proti rozsudkům Městského soudu z 25. 6. 1998 sp. zn. 2 T 15/97 a Vrchního soudu v Praze ze 14. 12. 1998 sp. zn. 11 To 64/98 o odsouzení za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.

I. Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 1998 č. j. 11 To 64/98-967 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudkům obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o jeho vině a trestu, stěžovatel uvádí, že jimi došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, neboť jako jeden z důkazů proti němu byla použita výpověď svědka učiněná v přípravném řízení, aniž by on nebo jeho obhájce měli možnost se tohoto výslechu zúčastnit. Výslech svědka byl na základě dožádání proveden německým policejním orgánem v souladu s Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních podle práva platného na území dožádaného státu. Německý trestní řád s účastí obhájců obviněných při výslechu svědků policejními orgány nepočítá, a proto i přesto, že právní zástupce stěžovatele požádal o účast při všech vyšetřovacích úkonech, nedaly k jeho účasti německé orgány souhlas. Poté,

Nahrávám...
Nahrávám...