dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 4/2001 SbNU, sv. 21, K návrhu na zrušení § 9 a 10 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 37/2000 Sb.

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 4

Pl. ÚS 14/2000

K návrhu na zrušení § 9 a 10 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 37/2000 Sb.

Správou daní a poplatků podle § 1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, se rozumí právo orgánu, jemuž přísluší správa daně nebo poplatku (v tomto případě obce), činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybírat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle uvedeného zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Současně tento zákon definuje i povinnosti poplatníků, týkající se plnění jejich poplatkové povinnosti, splatnost a vymahatelnost poplatku. Zákon o správě daní a poplatků určuje rovněž sankce za nesplnění poplatkové povinnosti a připouští možnost využití institutu prominutí při nesplnění poplatkové povinnosti. Na stanovený poplatek (jeho atributy) tak především lze vztáhnout ustanovení obsažená zejména v části šesté zákona o správě daní a poplatků, rozhodnutí v této oblasti učiněná podléhají také soudnímu přezkumu podle § 244 a násl. občanského soudního řádu. Lze proto podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že se subsidiární aplikací zákona o správě daní a poplatků jsou zákonem upraveny i v teorii zmiňované další atributy poplatku tak, aby bylo možno uzavřít, že poplatek za komunální odpad je stanoven na základě zákona, čímž je naplněn i požadavek čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2001 sp. zn. Pl. ÚS 14/2000 ve věci návrhu skupiny senátorů na zrušení § 9 a 10 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 37/2000 Sb. (nález byl vyhlášen pod č. 43/2001 Sb.).

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Dne 5. 4. 2000 podala skupina 17 senátorů Parlamentu České republiky podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) návrh na zrušení čl. I bodu 4 zákona č. 37/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpadech“). Napadená část zákona je podle názoru navrhovatelů v rozporu s čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 2 a 4 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Podaný návrh chápe Ústavní soud (podle své ustálené judikatury) jako návrh na zrušení příslušné části zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, a to ve znění pozdějších předpisů (novel), tedy i v ustanoveních, která nově zákon o odpadech obsahuje a jehož shora označené části změněné novelou jsou napadány. V tomto směru pouze stručně odkazuje na svá srovnatelná rozhodnutí učiněná v minulosti, jejichž jádrem je konstatování, že novela zákona nemá vlastní normativní existenci.

Návrh skupiny senátorů na zrušení uvedené části zákona je odůvodněn takto:

Zákon o odpadech je konstruován na zásadě, že za systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálních odpadů plně odpovídá obec. Přijatá novela podle názoru navrhovatelů odpovědnost obce změkčuje a rozmělňuje tím, že

Nahrávám...
Nahrávám...