dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 178/2000 SbNU, sv. 20, K povaze výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 178

IV. ÚS 316/2000

K povaze výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem

Jestliže v odvolání proti výzvě podle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zpochybňuje ten, komu je výzva určena, své postavení ručitele - jež má základ v hmotném právu - nelze z pohledu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod akceptovat postup správního soudu, který se přezkumem rozhodnutí o takovém odvolání odmítne zabývat s odkazem na § 248 odst. 2 občanského soudního řádu.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 29. listopadu 2000 sp. zn. IV. ÚS 316/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. I. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 25. 2. 2000 sp. zn. 29 Ca 352/99, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně z 30. 6. 1999 č. j. 1881/99/FŘ 150 o zamítnutí stěžovatelova odvolání proti výzvě Finančního úřadu v Bučovicích z 24. 2. 1999 č. j. 3876/99/342970/3423 k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2000 č. j. 29 Ca 352/99-23 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 2 odst. 2, 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně z 25. 2. 2000 sp. zn. 29 Ca 352/99, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě, jíž se domáhal přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství.

Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 352/99 a tvrzení uvedených v ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Finanční úřad v Bučovicích vydal dne 24. 2. 1999 výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem podle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, kterou vyzval stěžovatele (jako ručitele) k úhradě daňového nedoplatku za daňového dlužníka - společnost UP B., a. s. v likvidaci, v celkové výši 868 615 Kč. Uhrazení této částky na něm bylo požadováno podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, z titulu jeho zákonného ručení za daň z převodu nemovitosti daňového subjektu, vůči němuž existoval v den vydání předmětné výzvy daňový nedoplatek.

Odvolání, ve kterém stěžovatel jednak namítal, že povinnost k úhradě daně přešla v souvislosti s prodejem podniku UP B., a. s. v likvidaci, na jeho nového vlastníka, a správce daně se měl nejdříve domáhat splnění závazku po tomto daňovém dlužníkovi a teprve poté jej jako ručitele vyzvat k zaplacení daňového nedoplatku, a jednak namítal, že výzva neobsahuje přesné označení, kterých nemovitostí se daňový nedoplatek týká, jakož i údaj o tom, kdy povinnému daňovému subjektu (prodejci) vznikla povinnost zaplatit daň z nemovitostí, bylo výše uvedeným rozhodnutím finančního ředitelství zamítnuto s odůvodněním, že stěžovatel v odvolání neuplatnil žádný možný z odvolacích důvodů daných v § 57 zákona č. 337/1992 Sb.

Rozhodnutí finančního ředitelství napadl stěžovatel žalobou na

Nahrávám...
Nahrávám...