Proč tam lezli?

Když zahynou horolezci, někteří lidé se ptají: "Proč tam lezli?" Někdy se tak ptají ti, co sami nikam nelezli a nikdy nepoznali krásný pocit vítězství nad sebou. Můj přítel Zolo Demján mi hodiny vyprávěl o krásách, ale také o smutných stránkách lezení na kopce. Možná si teď řeknete, že dnes se mnozí vydávají do velehor jen tak, z rozmaru, že tady se už nejedná o překonávání lidských limitů. Jenže vyjít na kopec je často otázkou překonávání našich vlastních omezení.

Byl jsem se Zolem v Himálaji před šesti lety a také mne se někteří lidé ptali, proč tam lezu. Pro toto. A pravidelně lezu na Rozsutec, Kriváň a další kopce a někteří nechápou proč, když už jsem tam přece byl. Každý člověk má své "kopce", o kterých sní a leze na ně. Nejen pro krásu, pocit vítězství nebo světskou slávu, ale hlavně proto, aby měl jeho život nějaký smysl.

Nedávno jsem potkal podnikatele arménského původu Artura Gevorkyana, který buduje svoji firmu s takovou vášní a energií, že nad tím možná mnozí kroutí hlavou. Vzpomínal na slavného hudebníka, který hrál tak krásně, že mu jedna nadšená posluchačka řekla: "Dala bych život za to, kdybych uměla hrát tak jak Vy, mistře." A mistr jí odpověděl: "Vždyť já jsem celý svůj život dal - hudbě." Znám mnohé, kteří zasvětí celý svůj život svému povolání. To jsou ti šťastní, kteří povolání našli a pochopili, že to je vlastně jejich život a jeho smysl. A znám i takové, co jen tak sedí, nadávají, kritizují a ptají se: "Proč to dělají? Proč tam lezou?"

Slavní malíři, hudebníci, spisovatelé, vynálezci, objevitelé, vědci,…