V roce 2023 bylo v České republice zaevidováno 35 840 pracovních úrazů. Již jen z tohoto čísla je zřejmé, že pracovní úrazy bohužel nejsou ojedinělou či výjimečnou záležitostí, nýbrž že k nim dochází poměrně běžně, a může se tak s nimi setkat jakýkoliv zaměstnavatel. Je tak nanejvýš příhodné, aby zaměstnavatelé byli s problematikou pracovních úrazů seznámeni a byli si vědomi všech svých povinností, pokud u některého z jejich zaměstnanců pracovní úraz nastane. Shrnutí a výklad těchto povinností bude zcela jistě představovat jádro tohoto příspěvku, nicméně však nezůstane jen u tohoto.
Nad rámec výše zmíněného bych čtenářům rád podal i určitý ucelený, byť z povahy věci ne určitě vyčerpávající přehled této, pro zaměstnavatele nad míru důležité, problematiky. V rámci tohoto článku se tak kromě podrobného rozboru jednotlivých povinností zaměstnavatele budu dále např. zabývat otázkou zákonného vymezení pracovního úrazu a specifiky v případě pracovních úrazů zaměstnanců na pracovištích jiných zaměstnavatelů.
DEFINICE PRACOVNÍHO ÚRAZU
Předně, než přistoupíme k dalšímu výkladu, je nutné si osvětlit, co, resp. jaký úraz, lze vůbec považovat za pracovní úraz, tedy, jak je pracovní úraz definován. Definice pracovního úrazu je obsažena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP") v ust. § 271k odst. 1 ZP. Dle tohoto ustanovení je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zákoník práce v následujících odstavcích zmíněného ust. § 271k ZP pak rovněž stanoví, že jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, jejž zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Naopak pracovním úrazem pak není takový úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.
Jistě každého čtenáře v souvislosti s jeho profesní praxí napadne hned celá řada možných příčin či způsobů, jak k pracovnímu úrazu může dojít. Nelze v tomto ohledu dost dobře zobecňovat, nicméně některé nejčastější příčiny pracovních úrazů nastíním dále v textu, v kapitole o kontrolní činnosti orgánů inspekce práce v oblasti pracovních úrazů. Na tomto místě však alespoň upozorním na bohatou judikaturu soudů a komentářovou literaturu, jež zmíněnou zákonnou definici dále dotvářejí a vykládají. V uvedených souvislostech tak bylo např. konstatováno, že zevní působení (úrazový děj) může spočívat například v pádu předmětu či v napadení cizím subjektem, ale i v působení vlastní tělesné síly, například v uklouznutí či zakopnutí. Půjde však zpravidla o takovou událost, jež vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo jen s určitými potížemi, nebo jej dokonce z práce vyřazují. Pracovní úraz může být v praxi způsoben i vlivem výjimečné neúměrné a nepřiměřené krátkodobé zátěže, což může vést například k přetržení svalu apod. Pokud jde o samotné poškození zdraví, je jím třeba rozumět nejenom poškození tělesné, ale i psychické.
Je nutné zdůraznit, že v případě pracovních úrazů je odpovědnost zaměstnavatele objektivní. Je tedy nerozhodné, kdo je původcem daného pracovního úrazu, ale podstatné je to, že zaměstnanci vznikla škoda při plnění pracovních úkolů (nebo v přímé souvislosti s nimi). Bude se tak jednat o pracovní úraz například i v případě, že je zaměstnanec napaden jiným zaměstnancem či i osobou, jež u zaměstnavatele vůbec nepracuje. Pracovním úrazem dokonce může být i případ, kdy je zaměstnanec napaden jinou osobou mimo pracovní dobu, a to v odvetě za to, jak zaměstnanec splnil svůj pracovní úkol, který se této osoby nějakým způsobem dotkl. Jak již bylo zmíněno, pracovním úrazem je totiž i úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.
Za pracovní úrazy naopak nelze považovat situace, kdy k poškození zdraví zaměstnance došlo v době, kdy zaměstnanec vybočil z plnění pracovních úkolů nebo z činnosti, jež je v přímé souvislosti s jejich plněním. Zde však upozorňuji, že k tomuto je nutno vždy přistupovat velmi restriktivně, protože za takové případy lze považovat pouze opravdu excesivní jednání nebo skutečnosti vůbec nesouvisející přímo s vlastním výkonem práce.
Posouzení toho, zda v daném konkrétním případě určité poškození zdraví je pracovním úrazem či nikoliv, je plně v kompetenci dotyčného zaměstnavatele. Jedná se totiž o otázku právní. K jejímu posouzení je třeba zkoumat, zda zjištěné skutkové okolnosti, za nichž k poškození zdraví došlo, naplňují, kromě jiného, skutkovou podstatu výše zmíněné definice pracovního úrazu upravené v § 271k odst. 1 ZP. Pokud dojde mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v tomto ke sporu, je nutné se obrátit na příslušný soud, který o tomto autoritativně rozhodne.
Nikdo jiný není oprávněn určovat, zdali se o pracovní úraz jedná či nikoliv, či v tomto ohledu měnit předchozí rozhodnutí zaměstnavatele. K tomuto nejsou příslušné ani orgány inspekce práce, i když jsou, jak si popíšeme dále, oprávněny kontrolovat dodržování povinností spojených s pracovními úrazy, a rovněž i příčiny a okolnosti pracovních úrazů, případně následně postihovat porušení právních předpisů v těchto oblastech. Stejně tak k tomuto však není příslušná ani dotčená pojišťovna poskytující zákonné pojištění pro případ odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Konečně dokonce ani posuzující lékař nemůže konstatovat, že úraz je úrazem pracovním, neboť není oprávněn posuzovat otázku, zda k úrazu došlo při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Ve sporných případech však lékař samozřejmě může napomoci k vyřešení otázky, zda k danému úrazu došlo, či vůbec mohlo dojít, v příčinné souvislosti s konkrétním úrazovým dějem.
Podmínkou pro posouzení újmy na zdraví jako pracovního úrazu není to, zdali byly splněny všechny zaměstnavatelovy povinnosti související s pracovním úrazem, tj. zejména povinnost zapsat jej do knihy úrazů, případně ho ohlásit, vyhotovit záznam o úrazu a zaslat jej stanoveným orgánům a institucím ad. O těchto povinnostech bude pojednáno podrobněji dále.
Je vhodné se ještě krátce zmínit o klasifikaci pracovních úrazů. Byť toto rozdělení není zakotveno v právních předpisech výslovně, lze z těchto vysledovat určité vyčlenění pracovních úrazů dle jejich závažnosti do určitých tří skupin, konkrétně na pracovní úrazy:
-
Smrtelné – takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel,
-
Závažné – takové poškození zdraví, trvá-li hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance více než 5 dnů,
-
Ostatní – takové poškození zdraví, jehož následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny.
POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELŮ PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH
Dojde-li k pracovnímu úrazu, má zaměstnavatel hned několik povinností, jež je povinen splnit. Příslušným zákonným ustanovením, v němž jsou tyto povinnosti zakotveny, je ust. § 105 ZP. Tyto jsou pak rovněž podrobně rozvedeny a konkretizovány v nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "nařízení č. 201/2010 Sb."). Jedná se konkrétně o následující povinnosti zaměstnavatele:
-
objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu (§ 105 odst. 1 ZP),
-
zapsat pracovní úraz do knihy úrazů a vést jej v knize úrazů (§ 105 odst. 2 ZP),
-
o zákonem určených pracovních úrazech vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci (§ 105 odst. 3 ZP),
-
ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím (§ 105 odst. 4 ZP),
-
přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů (§ 105 odst. 5 ZP).
Je nutno zdůraznit, že výše vyjmenované musí zaměstnavatel plnit bez ohledu na to, zda daný zraněný zaměstnanec byl zaměstnán v pracovním poměru nebo na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Je rovněž nerozhodné, jakého výdělku zaměstnanec dosahoval a zda zde vznikla povinnost zaměstnavatele za něj odvádět pojistné na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění apod. Podstatné v tomto ohledu je pouze to, že se jedná o zaměstnance v základním pracovněprávním vztahu.
Nelze opomenout ani to, že i samotní zaměstnanci mají v souvislosti s pracovními úrazy určité dílčí povinnosti. Konkrétně se jedná především o povinnost bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovoluje, nebo pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a povinnost spolupracovat při objasňování jeho příčin (k tomu srov. § 106 odst. 4 písm. h) ZP).
Objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu
Základní obecnou povinností zaměstnavatelů v souvislosti s pracovním úrazem je objasnit příčiny a okolnosti jeho vzniku. Délka a náročnost šetření se v praxi samozřejmě odvíjí od mnoha faktorů. Každopádně však doporučuji toto nepodceňovat a přistupovat k tomuto pečlivě a svědomitě, o to více tehdy, pokud pracovní úraz má závažnější zdravotní následky, či se dokonce jedná o pracovní úraz smrtelný. Význam objasňování příčin a okolností vzniku pracovního úrazu spočívá i v tom, že prostřednictvím něho lze i identifikovat možná nápravná a preventivní opatření, jež může zaměstnavatel přijmout, aby již k obdobnému pracovnímu úrazu v budoucnu nedocházelo (k tomu srov., co bude uvedeno dále). Za účelem řádného provedení objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu má zaměstnavatel povinnost, do jeho skončení, bez vážných důvodů (například trvající nebezpečí ohrožení života a zdraví) neměnit stav na místě úrazu.
Objasňování je vždy nutno provádět primárně za účasti samotného zraněného zaměstnance, jestliže to jeho zdravotní stav dovoluje. Mnohdy je to pouze právě úrazem postižený zaměstnanec, který jako jediný může poskytnout relevantní informace. Existují-li nějací svědci daného pracovního úrazu, rovněž tito se šetření zúčastní. Účastnit se musí taktéž odborová organizace nebo zástupce pro oblast BOZP, pokud u zaměstnavatele působí.
Je nezbytné, aby výsledek objasňování byl prokazatelně zaznamenán, což je realizováno prostřednictvím plnění dalších konkrétních povinností – zejména zapsáním pracovního úrazu do knihy úrazu a popř. i sepsáním záznamu o úrazu.
Zapsat úraz do knihy úrazů a vést knihu úrazů
Zaměstnavatel je povinen zapsat (a následně ho v knize úrazů i vést) jakýkoliv úraz, k němuž na pracovišti došlo, a to bez ohledu na to, zdali tento úraz bude ze strany zaměstnavatele posouzen jako úraz pracovní či nikoliv. Do knihy úrazů je nutno zapisovat opravdu všechny úrazy (tedy i úrazy nepracovní), a to i když jimi např. nebyla vůbec způsobena pracovní neschopnost apod. Apeluji na striktní a pečlivé dodržování této povinnosti, a to i u úrazů, které se zdají být banálními (např. i drobné oděrky, či řezné rány o list papíru apod.). Nikdy totiž nelze vyloučit, že z takovéhoto banálního úrazu mohou následně vyvstat závažnější zdravotní následky (např. z důvodu, že se do rány dostane infekce apod.). Případné nezaznamenání takovéhoto drobného úrazu může potom způsobit jak zaměstnavateli, tak především samotnému zraněnému zaměstnanci v případě zhoršení jeho zdravotního stavu značné obtíže, např. při následném prokazování a domáhání se náhrady škody apod.
Zaměstnavatel je plně odpovědný za dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Musí tedy z tohoto pohledu rovněž sám zhodnotit, s ohledem na rizikovost vykonávané práce a další relevantní aspekty, jakým způsobem pro něj bude nejvýhodnější pracovní úrazy evidovat. Nařízení č. 201/2010 Sb. mu dává možnost volby mezi elektronickým záznamem a listinnou podobou. Bez ohledu na způsob vedení by však kniha úrazů měla být samozřejmě patřičným způsobem k dispozici, aby mohl být daný úraz vždy operativně a bezodkladně zapsán. Zaměstnavatelé jistě mohou vést i více knih úrazů. V některých případech se toto dokonce může jevit jako nanejvýš vhodné a potřebné, např. zejména u rozsáhlých pracovišť nebo velkého počtu zaměstnanců, či pokud je pracovišť více apod.
Nařízení č. 201/2010 Sb. výslovně vyjmenovává údaje, jež je nutno do knihy úrazů zapisovat. Určitě tak doporučuji využít už nějaké předpřipravené formulářové knihy úrazů, a to ať již ve formě listinné nebo elektronické, což zajistí to, že budou všechny povinné údaje skutečně vyplněny.
Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci na jeho žádost potvrzenou kopii nebo výpis údajů v knize úrazů o jeho úrazu; dojde-li ke smrtelnému úrazu, zaměstnavatel toto, na jejich žádost, vydá rodinným příslušníkům zaměstnance.
Ohlásit pracovní úraz
Poté, co nastane pracovní úraz, je povinen zaměstnavatel tento pracovní úraz ohlásit stanoveným orgánům a institucím, které jsou konkrétně vyjmenovány v nařízení č. 201/2010 Sb.; samotný zákoník práce vymezení konkrétních subjektů, jimž je nutno pracovní úraz ohlásit, nechává zcela na podzákonné právní úpravě.
Předně je potřebné zdůraznit, že pracovní úraz je nutné ohlásit bez zbytečného odkladu. Tomuto odpovídají i možné způsoby, jak lze toto provést, když právní předpisy…
