Ing. Martin Děrgel
NahoruPrávní úprava
-
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), zejména:
-
§ 6 odst.
3 (zdanitelným příjmem jsou i slevy a zvýhodnění pro
zaměstnance)
-
§ 6 odst. 9 písm.
d) (nepeněžní zvýhodnění osvobozená u zaměstnance od daně)
-
§ 24 odst. 2 písm.
j) (uznávání nákladů na pracovní a sociální podmínky
zaměstnanců)
-
§ 25 odst. 1 písm.
h) (daňově neuznatelná nepeněžní plnění pro zaměstnance)
-
§ 25 odst. 1 písm.
k) (neuznání ztráty u zařízení k uspokojování potřeb
zaměstnanců)
-
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (péče o zaměstnance,
kolektivní vyjednávání, vnitřní předpis zaměstnavatele)
-
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (ZÚ), zejména § 4 odst. 9 (účetnictví se vede za
účetní jednotku jako celek)
-
vyhláška MF č.114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních
potřeb
-
pokyn GFŘ D-6, zejména komentář k § 24 odst. 2 bod 15 a k § 25 bod
5 (vymezení zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců)
NahoruVýznam péče o zaměstnance
Každý zaměstnavatel, který si je vědom úzké souvislosti mezi
spokojenými zaměstnanci a jejich pracovními výkony, bude mít zájem vyjít
zaměstnancům maximálně vstříc i nad rámec mzdových prostředků. Uspokojováním
kulturních, sociálních, sportovních i jiných potřeb zaměstnanců podnikatel
jednak posiluje jejich sounáležitost k podniku (zvyšuje bariéry výstupu,
stabilitu a také motivaci pracovníků) a jednak podporuje aktivní využívání
volného času, což má průkazně kladný vliv na jejich pracovní nasazení.
NahoruPéče o zaměstnance
Péči o zaměstnance můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií: péče
o zaměstnance v pracovní době (která je upravena v zákoníku práce a má
především doporučující charakter) a péče o zaměstnance mimo pracovní
dobu (nabídnutí možností, jak trávit volný čas apod.).
-
péče o zaměstnance v pracovní době (je náplní jiných
kapitol této příručky): bezpečnost a ochrana zdraví při práci, pracovní a
životní podmínky a odborný rozvoj zaměstnanců, stravování, kvalifikace
zaměstnanců a její zvyšování, uložení svršků a dopravních prostředků,
zabezpečení při pracovní neschopnosti a ve stáří, zaměstnávání po návratu do
práce, zvláštní pracovní podmínky žen a mladistvých
-
péče o zaměstnance mimo pracovní dobu (jádro našeho dalšího
výkladu): zařízení sloužící kulturnímu a sociálnímu rozvoji, rekreační
zařízení, předškolní zařízení, podnikové bytové hospodářství, podnikové
ubytovny, kulturní, tělovýchovné a sportovní akce, půjčky pro bytové účely,
sociální výpomoci a půjčky, věcné nebo peněžní dary
NahoruDaňové posouzení u zaměstnavatele
Jak vyplynulo z dosavadního výkladu, je péče o zaměstnance velmi
různorodou a širokou oblastí. Na straně zaměstnavatele rozhodují o daňové
uznatelnosti výdajů (nákladů) zejména tři ustanovení:
-
§ 25 odst. 1 písm. h)
ZDP, kde jsou uvedena daňově neúčinná nepeněžní plnění,
-
§ 24 odst. 2 písm. j)
ZDP uznávající určitou péči o zaměstnance jako daňový výdaj
(náklad),
-
§ 25 odst. 1 písm. k)
ZDP označující za daňově neúčinnou ztrátu z jednotlivých provozů
zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob.
NahoruDaňově uznatelná péče
U této kategorie nákladů musí jednat vždy a pouze o zaměstnance,
případně o osoby výslovně uvedené v ZDP, resp. v souvisejícím právním předpisu.
Za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se
považují dle § 24 odst. 2 písm. j) ZDP náklady
na:
které jsou vynaloženy na některou z pěti zákonem vymezených oblastí
(viz dále).
NahoruÚčel vynaložených nákladů
-
bezpečnost a ochrana zdraví při práci a hygienické vybavení
pracovišť – více viz Bezpečnost a ochrana zdraví při práci;
-
pracovnělékařské služby poskytované poskytovatelem těchto
služeb v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy a nehrazeném zdravotní
pojišťovnou – více viz Pracovnělékařské služby;
-
provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady)
spojené s odborným rozvojem související s předmětem činnosti
zaměstnavatele. Netýká se sice našeho tématu, je náplní samostatného viz Vzdělávání zaměstnanců, ale zde jsme nejblíže
zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců. Je sice pravdou, že prvotní motiv
je na straně zaměstnavatele – mít technicky, jazykově, odborně, sociálně či
jinak zdatnější zaměstnance – ale školicí středisko v klidném prostředí v
horách může dostatečně účinně suplovat klasické firemní rekreační
středisko.
-
provoz vlastních zařízení závodního stravování (za závodní
stravování nelze považovat vyvařování pro zaměstnance v době jejich pracovního
volna, např. na jejich rekreaci), blíže viz Závodní
stravování;
-
práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy,
pokud ZDP nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
Může jít např. o práva
zaměstnanců, která vyplývají ze zákoníku práce, týkající se pracovní
pohotovosti, práce přesčas, dovolené, mzdy, náhrady mzdy při překážkách v
práci, zvýšení kvalifikace, pracovní doby a přestávky v práci apod. Ale také o
téměř neomezené výhody zaměstnanců sjednané se zaměstnavatelem, přirozeně pokud
je lze začlenit mezi výdaje na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a
zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců. Patří sem například příspěvky
zaměstnavatele na penzijní připojištění a penzijní pojištění zaměstnanců nebo
pojistné na jejich soukromé životní pojištění. Současně je třeba vždy bedlivě
zvažovat, zda ZDP nebo jiný právní předpis nestanoví nějaká omezení.
NahoruKde ZDP stanoví jinak
Jak bylo právě uvedeno, pokud najdeme v ZDP nějaké ustanovení týkající
se konkrétního plnění zaměstnavatele zaměstnanci "stanovující jinak“, má
přednost před obecným daňově výhodným § 24 odst. 2 písm. j) bodem 5 ZDP.
Konkrétně jde o tato speciální ustanovení ZDP:
-
podle § 25 odst. 1 písm. h) nejsou daňově
účinná nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve
formě:
-
příspěvku na kulturní pořady, zájezdy a sportovní akce,
-
možnosti používat rekreační, zdravotnická a vzdělávací
zařízení, předškolní zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní
zařízení s výjimkou zařízení uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bodech 1 až 3 (což jsou výše zmíněná zařízení pracovnělékařské služby a vzdělávací
zařízení);
-
poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti je z daňových nákladů vyloučeno ustanovením § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP [toto se
netýká ochranných nápojů ani pitné vody, neboť náklady na ně jsou daňové za
předpokladu dodržení ustanovení § 8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., a to podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 1, resp. § 24 odst. 2 písm. p) ZDP];
-
stravování zaměstnanců je řešeno v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP jinak (viz Závodní
stravování) ;
-
cestovní náhrady zaměstnanců jsou svázány se speciálním
ustanovením § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, který
však v případě podnikatelů prakticky žádné omezení nestanoví, jelikož zákoník
práce u těchto subjektů žádné omezení výše cestovních náhrad shora
nestanoví;
-
pojistné hrazené za člena statutárního orgánu a
dalšího orgánu právnické osoby a za jednatele s.r.o. z titulu
odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti při výkonu funkce se považuje
za nedaňové podle § 25 odst. 1 písm. d) ZDP;
-
reprezentace alias pohoštění, občerstvení a dary jsou nedaňové podle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP;
-
do 30. 4. 2011 úroky a jiné výnosy z vkladů přijatých od
zaměstnanců přesahující obvyklou výši, kdy speciální ustanovení § 25 odst. 1 písm. x) ZDP neumožňovalo sjednání výhodnějších daňových podmínek (viz Úroky –
nedaňové) ;
-
pojistné ve výši určené ke krytí budoucích závazků pojišťovny
vyplývajících z pojistné smlouvy uzavřené zaměstnavatelem pro případ dožití se
stanoveného věku jeho zaměstnancem nebo dožití se jeho zaměstnancem dohodnuté
doby nebo setrvání tohoto zaměstnance v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli
po dohodnutou dobu, které je vyloučeno z daňových nákladů podle § 25 odst. 1 písm. zn) ZDP (aplikuje se pouze na pojistné smlouvy uzavřené po 1. 1. 2009).
NahoruZařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců
Dalším ustanovením "stanovujícím jinak“ je § 25 odst. 1 písm. k) ZDP, podle
kterého nelze uznat za daňově účinné výdaje (náklady) převyšující příjmy v
zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob s výjimkou:
-
§ 24 odst. 2 písm. j) bodů 1 až 3
ZDP (což jsou výše zmíněná zařízení pracovnělékařské služby a
vzdělávací zařízení),
-
přechodného ubytování zaměstnanců (nejde-li o ubytování na
pracovní cestě) poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnanci v
souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s
obcí, kde má zaměstnanec bydliště.
Podstatné přitom je, že výdaje (náklady) i příjmy se posuzují na každé
zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob samostatně. Není
tedy možno daňově mezi sebou kompenzovat ztrátu jednoho takového zařízení se
ziskem z jiného.
Společnost Beta, a.s., má několik zařízení k uspokojování potřeb
zaměstnanců a dalších osob; dosažené - příjmy od zaměstnanců a od ostatních
osob a příslušné náklady vykazuje následující tabulka.
Jak vidíme, celkový výsledek pro společnost Beta, a.s., je po
stránce účetní nulový, výnosy ze všech uvedených zařízení plně pokrývají
vykazované náklady. Podle uvedeného ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) ZDP však
musíme pro daňové účely posuzovat každé uvedené zařízení samostatně. Pak ale
vidíme, že:
-
V případě solária bude nutno částku 50 000 Kč vyloučit z
daňově uznatelných nákladů.
-
Hospodaření posilovny nemá do výsledku firmy žádný dopad,
jelikož zařízení je soběstačné.
-
Zisk z provozu golfového hřiště bude zdaněn v rámci DPPO
firmy Beta, a.s.
-
Ztrátu z provozu horské chaty 150 000 Kč bude opět nutno
vyloučit z daňově uznatelných nákladů a krýt ji ze zisku
zaměstnavatele.
Jinými slovy řečeno, provoz zařízení k uspokojování potřeb
zaměstnanců, který si na sebe sám nevydělá, je nutno financovat ze zisku po
zdanění. Navíc nelze dílčí daňové výsledky jednotlivých zařízení navzájem
jakkoli kompenzovat, kdy by například ziskový provoz golfu sanoval ztrátové
solárium apod.
NahoruPokyn GFŘ D-6
Metodický pokyn GFŘ D-6 obsahuje dvě upřesnění týkající se daňového
omezení zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců v rámci § 25 odst. 1 písm. k) ZDP.
První se týká podnikových mateřských školek, u nichž musíme
rozlišovat, zda jsou v souladu se školským zákonem (č. 561/2004 Sb.) zapsány do
školského rejstříku. Pokud ano, jde o tzv. vzdělávací zařízení, pro která platí
příznivá výjimka § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP a
jejichž provoz je daňově účinný. Naproti tomu mateřské školky nezapsané do
školského rejstříku nejsou vzdělávacími zařízeními, nýbrž zařízeními
předškolními, jejichž daňovou účinnost vylučuje § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP. V
jejich případě tak jsou daňově účinné pouze výdaje (náklady) kryté
souvisejícími příjmy, např. školkovným.
Druhé upřesnění k daňově neúčinnosti tzv. volnočasových zařízení pro
zaměstnance potvrzuje, že toto ustanovení se nevztahuje na zařízení
provozovaná na komerční bázi v rámci příslušné podnikatelské činnosti
zaměstnavatele. U nich je samozřejmě daňově uznatelná i dílčí ztráta z provozu
zařízení, jako např. z horského rekreačního střediska, sauny, mateřské školky
nezapsané ve školském rejstříku. Pečlivá evidence je pak namístě, obzvláště
když provozovatel nabízí své služby i svým zaměstnancům, a to s cenovým
zvýhodněním.
NahoruBytové hospodářství
Výjimku z daňové neuznatelnosti ztráty dosažené zařízeními k
uspokojování potřeb zaměstnanců uvádí § 40 odst. 19 ZDP podnikové bytové hospodářství. Podle tohoto ustanovení se až do doby zrušení
regulace cen nájemného na ně nevztahuje § 25 odst. 1 písm. k). Je však
třeba upozornit na chybu zákona, neboť odkaz v § 40 odst. 19 obsahuje
pouze "§ 25 písm. k)“, tedy
bez uvedení odst. 1.
NahoruStanovisko MF k podnikovým bytům
K tomu je třeba doplnit Sdělení MF (z 11. 7. 2006) k daňovému
posouzení regulovaného nájemného v bytech v režimu podnikového bytového
hospodářství ( http://cds.mfcr.cz ).
Zde se uvádí, že v souvislosti se zrušením cenové regulace nájemného
Nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2003 byla počínaje dnem 20. 3. 2003
zrušena jakákoli cenová regulace nájemného. V důsledku toho nelze v podnikovém
bytovém hospodářství od 20. 3. 2003 aplikovat zmíněné přechodné ustanovení v § 40 odst. 19 ZDP, ale je
nutno postupovat podle § 25 odst. 1 písm. k) ZDP.
Zdanitelným příjmem zaměstnance je sleva z ceny nájemného mezi cenou
sjednanou a tzv. cenou obvyklou ve smyslu ZOM.
Nicméně u bytů pronajímaných zaměstnancům v režimu podnikového
bytového hospodářství, na které se vztahoval dřívější režim regulovaného
nájemného, až do nabytí účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném
zvyšování nájemného z bytu (31. 3. 2006), nemohl zaměstnavatel jednostranně
nájemné zvýšit. Proto nelze tzv. regulované nájemné v bytech pronajímaných v
režimu podnikového bytového hospodářství posuzovat jako zaměstnaneckou výhodu,
nevzniká…