Hodnocení, stejně jako jakákoliv lidská činnost, podléhá
módním trendům. Ovšem o jeho úspěšnosti stejně nakonec rozhoduje kvalita
manažera, který hodnocení provádí.
Jaká je Vaše zkušenost s hodnocením? Na seminářích o hodnocení kladu
tuto otázku často na úvod. Dostávám celkem pravidelně jednu ze tří
odpovědí:
-
Výborná, motivující. Mám skvělého šéfa (šéfovou).
-
Žádná, u nás hodnocení neděláme.
-
Je to formální, byrokratická záležitost.
Zkuste odhadnout, v jakém poměru tyto odpovědi dostávám (rozdělte
100 % na tři části, v závěru tohoto článku najdete výsledek).
Kvalita hodnocení stojí a padá s kvalitou manažerů.
NahoruSmysl hodnocení pracovníků
Možná nejprve definice: Hodnocení je systémem dávání a přijímání
zpětné vazby o celkovém výkonu jednotlivce strukturovaným způsobem. Hodnocení
má sloužit k orientaci zaměstnance, jak svou prací přispívá k výsledkům a dobré
pověsti firmy a má jej motivovat pro další práci. Proč jej však pracovníci
vnímají tak rozdílně?
V praxi můžeme rozlišit neformální hodnocení (průběžné
hodnocení pracovníka, které reaguje spíše na aktuální situaci než na celkový
výsledek jeho práce, má příležitostnou povahu a není zpravidla nikam
zaznamenáváno) a formální hodnocení. To je většinou standardizované,
periodické s pravidelným intervalem a pořizuje se z něj zápis, který se
přikládá k osobním materiálům pracovníka a slouží jako podklad pro další
personální práci.
Základní zkušenost většiny poradenských agentur říká, že pokud se ve
firmě provádí pouze roční hodnocení, jde v naprosté většině případů pouze o
formální, byrokratickou záležitost nepříjemnou pro obě strany. Pokud má
hodnocení vést ke změně chování pracovníků, musí fungovat jako proces.
Vedoucí pracovníci proto musí dávat zpětnou vazbu svým podřízeným kontinuálně a
roční hodnocení je jen jedním, hodně důležitým článkem tohoto procesu. O
kvalitě a způsobu hodnocení pak nerozhoduje ani tak, jak dobře je nastavená
formální struktura hodnocení (často to bývají několikastránkové dotazníky
podobné daňovým přiznáním), ale osobní přístup nadřízeného.
NahoruPasti, do kterých můžete při hodnocení spadnout
V jedné menší firmě se při zavádění ročního hodnocení manažeři
zaradovali - teď konečně můžeme říci našim podřízeným to, co nám na nich celý
rok vadí a vyřídit si tak s nimi účty. Snaha spočítat to při ročním
hodnocení pracovníkovi, na kterého máme vztek, se objevuje poměrně často.
Většinou však svědčí o nedostatku manažerských schopností. K počítání by
mělo docházet průběžně, v momentě, když jsou manažeři s podřízenými
nespokojeni, zatímco celoroční hodnocení by mělo být spíše přehledem celého
roku s tím, co se zdařilo a co nikoliv, a mělo by být více zaměřené do
budoucna.
Další chybou bývá nevyvážené hodnocení pracovníků, a to buď
stejným vedoucím, nebo různými vedoucími, kdy každý má na své podřízené hodně
odlišná měřítka. To má své závažné důsledky zejména tehdy, když je hodnocení
spojeno s finančním ohodnocením. V prvním případě to vede k pocitu
nespravedlnosti jednotlivých pracovníků. Ti pilnější a pracovitější dostanou
ještě více naloženo, ti hádavější a sebevědomější si spíše uhájí nějaké rezervy
nebo vybojují odměny. Na seminářích se zajímám také o to, jak jsou odměňováni
výjimeční pracovníci a jak s nimi jejich vedoucí zacházejí. Ukazuje se, že
často bývají přetěžováni a nedoceňováni a jejich finanční ohodnocení zpravidla
neodpovídá významu jejich práce. Proto právě tito lidé velmi často odcházejí ke
konkurenci.
V druhém případě, když jeden manažer hodnotí své lidi výrazně jinak
než druhý, to často vede k nespokojenosti celých oddělení, která pak mezi sebou
mohou vést skryté války. Navíc oddělení, která mají pocit, že jsou na
systému hodnocení a odměňování bita, kolem sebe šíří demotivační nálady.
Třetí pastí, se kterou se často setkávám, je spojení hodnocení s
rozhodováním o platu a odměnách. Tato past nemá žádné dobré řešení. Pokud
toto spojení existuje, je často hodnocení jednou velkou manipulační hrou o
peníze, pokud ne, musí manažeři udělat ještě jedno kolo setkání, ve kterém se
budou s…