dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 111/2000 SbNU, sv. 19, K povinnosti všech orgánů veřejné moci chránit ústavní práva; K přípustnosti ústavní stížnosti

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 19, nález č. 111

III. ÚS 117/2000

K povinnosti všech orgánů veřejné moci chránit ústavní práva
K přípustnosti ústavní stížnosti

K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a to pakliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není v případě procesních prostředků, které jsou ovládány zásadou dispoziční a nikoli zásadou revizní, splněna pouhým uplatněním procesního prostředku ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytností namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušné základní právo nebo svobodu, nebo námitkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo, resp. svoboda promítá. V opačném případě, z pohledu důvodu obsaženého v ústavní stížnosti, nebyly vyčerpány všechny možnosti právní ochrany, a tudíž nebyla ani splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, a tím i podmínka přípustnosti ústavní stížnosti.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. července 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 ve věci ústavní stížnosti S., a. s., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. 11. 1999 sp. zn. 10 Ca 233/99 a rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích z 28. 5. 1999 č. j. 5909/130/1998 a Finančního úřadu v Táboře ze 14. 10. 1998 č. j. 87694/98/110915/3747 týkajícím se daně z přidané hodnoty.

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 23. února 2000, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. listopadu 1999 č. j. 10 Ca 233/99-30, rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 28. května 1999 č. j. 5909/130/1998 a rozhodnutí Finančního úřadu v Táboře ze dne 14. října 1998 č. j. 87694/98/110915/3747 a dále se domáhá, aby Finančnímu úřadu v Táboře bylo zakázáno pokračovat v provádění kontroly daně z přidané hodnoty u stěžovatele za daňové období roku 1994. Uvedenými rozhodnutími, jakož i

Nahrávám...
Nahrávám...