Ing. Ondřej Burian
1. Úvod do problematiky
2. Právní pozice
manažera
3. Plnění poskytovaná manažerovi
1. Úvod do problematiky
Drtivá většina právnických osob se potýká s otázkou odměňování svého
managementu. Daňové souvislosti tohoto problému jsou samy o sobě často velmi
složité a klíčem k řešení je mj. i znalost předpisů pracovněprávních a
obchodněprávních a jejich správná aplikace. Z hlediska daně z příjmů vyvstávají
ve věci plnění, poskytovaných obchodními společnostmi ve prospěch svých
manažerů, dva okruhy problémů:
-
otázka daňové uznatelnosti / neuznatelnosti nákladů společnosti
takto vzniklých,
-
otázka způsobu zdanění tohoto plnění z pohledu příjemce -
manažera.
S ohledem na zaměření této publikace se budeme v následujícím textu
zabývat především prvním uvedeným tématem, nicméně okrajově se dotkneme i
tématu druhého.
2. Právní pozice manažera
U problematiky odměňování manažerů platí více než kde jinde základní
důležitá zásada: správné vypořádání daňových záležitostí je podmíněno správným
ošetřením všech vztahů v právní rovině a jejich správnou právní kvalifikací.
Bez naplnění této zásady nelze očekávat uspokojivé vyřešení možných daňových
rizik. Proto budeme věnovat tomuto aspektu náležitou pozornost.
NahoruMožnosti vztahů manažera a společnosti
Management společnosti obvykle vykonává svou řídící činnost na
základě některého z následujících titulů:
-
pracovněprávní vztah
-
jednatel společnosti (s.r.o.)
-
člen kolektivního statutárního orgánu (člen představenstva
akciové společnosti)
-
zaměstnanec jiné společnosti (zpravidla majetkově spřízněné) s
následnou fakturací manažerských služeb
-
"externí poradce", tj. samostatně podnikající fyzická osoba
-
kombinace některých z výše uvedených titulů
a) Pracovněprávní vztah
Z daňového hlediska jde o situaci obecně nejsnáze řešitelnou.
Vykonává-li manažer svou činnost na základě pracovní smlouvy (příp. dohody mimo
pracovní poměr), tj. na bázi vztahu pracovněprávního, jsou pro jeho materiální
či jiné nároky rozhodující pracovněprávní předpisy, a taktéž pro účely ZDP je
manažer jednoznačně zaměstnancem. To je určující jak pro zdanění těch plnění,
která jsou manažerovi z titulu jeho funkce poskytována (v zásadě v režimu § 6 ZDP), tak i pokud jde o posouzení
uznatelnosti nákladů u společnosti samé.
Z daňového hlediska jde o situaci obecně nejsnáze řešitelnou.
Vykonává-li manažer svou činnost na základě pracovní smlouvy (příp. dohody mimo
pracovní poměr), tj. na bázi vztahu pracovněprávního, jsou pro jeho materiální
či jiné nároky rozhodující pracovněprávní předpisy, a taktéž pro účely ZDP je
manažer jednoznačně zaměstnancem. To je určující jak pro zdanění těch plnění,
která jsou manažerovi z titulu jeho funkce poskytována (v zásadě v režimu § 6 ZDP), tak i pokud jde o posouzení uznatelnosti nákladů
u společnosti samé.
NahoruPrávní úprava
V ZDP jsou podstatná především tato ustanovení:
-
§ 24 odst. 1
-
§ 24 odst.
2 písm. d), e), f), j), p), x), zh)
-
§ 25 odst. 1 písm. d),
k)
Manažer obchodní společnosti (generální ředitel) vykonává svou práci
na základě pracovního poměru, má uzavřenou se společností pracovní smlouvu. Při
výkonu práce je především povinen řídit se pokyny a rozhodnutími představenstva
společnosti. Náklady související s činností tohoto manažera (mzdy, odvody
pojistného, sociální náklady, poskytnutí služebního vozidla, kancelářské a
telekomunikační techniky ...) se pak – z pohledu daňového uplatnění u
společnosti – budou řídit těmi ustanoveními ZDP, která upravují režim nákladů
souvisejících s činností zaměstnanců či zaměstnáváním. V principu však půjde o
náklady daňově účinné za předpokladu prokázání souvislosti se zdanitelnými
příjmy.
Manažer obchodní společnosti (generální ředitel) není v
pracovněprávním vztahu ke společnosti. Je zaměstnancem zahraniční mateřské
společnosti, která ho vyslala do ČR, aby řídil tuzemskou dceřinou firmu.
Tuzemská firma mu přitom ale zdarma poskytuje služební vozidlo, proplácí
cestovní náhrady apod.
V tomto případě je třeba z hlediska daňového uplatnění nákladů brát
v úvahu, že není dán žádný právní titul k poskytování předmětných plnění.
Prokázat souvislost se zdanitelnými příjmy bude mnohem obtížnější.
Další specifika pracovněprávních vztahů viz např. Mzdy, Cestovní
náhrady, Plnění
zaměstnancům nad rámec mzdy.
Nahorub) Jednatel společnosti (s.r.o.)
Pokud je řídící funkce vykonávána z pozice jednatele s.r.o., nejde o
vztah pracovněprávní, nýbrž obchodněprávní. Uzavření pracovní smlouvy je sice
možné, má-li tato smlouva pokrývat jiné činnosti než ty, které vyplývají z
výkonu funkce jednatele, není však nezbytné. Pro výkon funkce jednatele jsou
tedy určující ustanovení obchodního zákoníku upravující výkon funkce jednatele
a z toho plynoucí nároky, a to především:
§
66, § 66d, §§133 až 136, § 194, § 196a ObchZ.
NahoruObchodněprávní pohled
Z hlediska poskytování plnění za výkon funkce jednatele je přitom
nejvýznamnější § 66 odst. 3 ObchZ, podle něhož lze
jakékoli plnění ve prospěch jednatele poskytnout, pouze pokud právo na ně
vyplývá:
-
z obecně závazného právního předpisu,
-
z vnitřního předpisu společnosti (schváleného valnou
hromadou),
-
se souhlasem valné hromady (podmíněno zápisem z valné
hromady),
-
na základě tzv. smlouvy o výkonu funkce jednatele (tu rovněž
schvaluje valná hromada).
Společnost proto může poskytnout jednateli libovolné plnění výslovně
pouze za podmínky, že je některým z uvedených způsobů vyjádřen souhlas valné
hromady, ledaže jde o plnění, na něž nárok jednatele plyne přímo z právního
předpisu (což lze prohlásit pouze o přiměřené peněžní odměně za výkon
funkce).
Zároveň platí důležitá podmínka, že plnění není možné (ani za dodržení
výše uvedených podmínek) poskytnout tehdy, jestliže "výkon funkce zřejmě
přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti anebo při zaviněném
porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce“. (Má se na mysli i
nedbalostní zavinění; základní povinností jednatele je přitom povinnost
vykonávat svou funkci "s péčí řádného hospodáře“, v této věci nese i důkazní
břemeno.)
NahoruObchodněprávní úprava od 1. 1. 2012
Především z hlediska obchodního práva je velmi významná novela
obchodního zákoníku č. 351/2011 Sb., která zavedla nový § 66d. Tato právní úprava nově umožňuje,
aby:
-
obchodním vedením obchodní společnosti byla pověřena i jiná osoba,
než je jednatel nebo člen statutárního orgánu,
-
a také, aby přímo jednatel (či člen kolektivního statutárního
orgánu) vykonával funkci přímo v rámci pracovněprávního vztahu (tj. na základě
pracovní smlouvy). V takovém případě samozřejmě není nijak dotčena, resp.
omezena odpovědnost jednatele vůči společnosti za řádný výkon funkce. (Jednatel
se tedy nemůže odvolávat na omezení výše náhrady případně způsobené škody, jak
je nastaveno zákoníkem práce.)
Tato úprava reaguje na nemalé praktické komplikace při tzv. souběhu
výkonu funkce a pracovněprávního vztahu, které až do konce roku 2011 byly
realitou a často vyústily ve složité soudní spory.
V oblasti daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojištění na
zmíněnou novelu ObchZ navázaly změny příslušných předpisů, které fakticky staví
výkon funkce jednatele či člena statutárního orgánu do naprosto stejného
režimu, jaký platí pro výkon zaměstnání v pracovním poměru.
NahoruSmlouva o výkonu funkce
Mezi jednatelem a společností může být uzavřena již zmíněná smlouva o
výkonu funkce. Jde o možnost, nikoli povinnost. Platí nicméně, že je i z
daňového hlediska většinou žádoucí, aby taková smlouva uzavřena byla. Pokud
smlouva o výkonu funkce uzavřena není, řídí se vztah mezi jednatelem a
společností přiměřeně ustanoveními ObchZ o smlouvě mandátní (§§
566 a násl. ObchZ). Je-li uzavřena smlouva o výkonu funkce, pak:
Jednatel s.r.o. má sjednanou se společností písemnou smlouvu o
výkonu funkce. Tato smlouva zmiňuje jediný nárok jednatele na plnění za výkon
funkce, a sice nárok na peněžní odměnu ve výši 25 000 Kč měsíčně. Společnost
však jednateli nad rámec toho vyplatila i mimořádné čtvrtletní odměny za dobré
výsledky hospodaření, a to čtyřikrát 20 000 Kč.
Protože tento nárok na mimořádné odměny není ani zakotven ve smlouvě
o výkonu funkce, ani ve vnitřním předpisu společnosti a neschválila jej
náležitým způsobem ani valná hromada, jde nad rámec oprávněných
soukromoprávních nároků jednatele, a zřejmě tedy jde u jednatele o bezdůvodné
obohacení. Z daňového hlediska pak u společnosti půjde o náklady daňově
neúčinné.
NahoruDaňový pohled
Příjmy jednatele společnosti s ručením omezeným za práci vykonávanou
pro společnost jsou součástí příjmů ze závislé činnosti, a to i tehdy, není-li
povinen při výkonu práce dbát příkazů společnosti [viz § 6 odst. 1 písm. b)
ZDP]. ZDP zahrnuje jednatele, pobírajícího odměnu za práci pro
společnost, pod legislativní zkratku "zaměstnanec“ (se všemi důsledky v
záležitostech daňového režimu, sociálního a zdravotního pojištění), byť z
pohledu pracovního práva jednatel zaměstnancem pochopitelně není, nemá-li
zároveň uzavřenou pracovní smlouvu.
Pokud jde o daňový režim nákladů, které vznikají společnosti z titulu
poskytování odměny svému jednateli (svým jednatelům) za práci pro společnost,
obecně platí, že půjde o náklady daňově účinné ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP (tj. na základě
prokázání souvislosti se zdanitelnými příjmy) a § 24 odst. 2 ZDP.
c) Člen kolektivního statutárního orgánu (člen
představenstva akciové společnosti)
Dalším možným titulem řízení společnosti (management) je výkon funkce
v kolektivním statutárním orgánu, nejčastěji výkon funkce v představenstvu
akciové společnosti. I taková činnost probíhá na bázi právního vztahu, který
plně podléhá režimu obchodněprávní úpravy.
NahoruObchodněprávní pohled
Z pohledu této obchodněprávní úpravy je pozice člena představenstva
jako kolektivního statutárního orgánu v podstatě totožná s pozicí jednatele
s.r.o. (některé odlišnosti vyplývají z faktu, že u představenstva jde o
kolektivní rozhodování a kolektivní odpovědnost). Proto můžeme plně odkázat na
výklad k obchodněprávní pozici jednatele s.r.o. a pouze shrňme:
-
předmětný obchodněprávní vztah se řídí ustanoveními ObchZ o
mandátní smlouvě, pokud nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce;
-
pokud byla uzavřena smlouva o výkonu funkce, musí mít písemnou
formu a musí ji schválit valná hromada;
-
jakékoli plnění ve prospěch člena představenstva lze poskytnout
jedině na základě právního předpisu, interního předpisu společnosti schváleného
valnou hromadou, smlouvy o výkonu funkce nebo rozhodnutí valné hromady.
Pokud jde o odpovědnost členů představenstva za případnou škodu
způsobenou nesprávným rozhodnutím či jiným pochybením, je namístě upozornit, že
za případnou škodu takto společnosti vzniklou odpovídají společně a nerozdílně
ti členové představenstva, kteří škodu způsobili porušením svých právních
povinností, a dokonce i tehdy, pokud plnili pokyn valné hromady, který byl v
rozporu s právními předpisy. Tito členové představenstva pak také solidárně
ručí za závazky společnosti, pokud pohledávky věřitelů nemohou být uspokojeny z
majetku společnosti. Opět platí důležitá věc: základní právní povinností člena
představenstva je vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře.
I na členy kolektivních statutárních orgánů dopadá změna
obchodněprávní úpravy, provedená novelou ObchZ č. 351/2011 Sb. s účinností od
1. 1. 2012, kterou zmiňujeme výše. Obchodní vedení lze od roku 2012 vykonávat i
v rámci pracovněprávního vztahu a taktéž delegovat kompetence a povinnosti
spojené s obchodním vedením na osobu mimo statutární orgán, jež je bude
naplňovat v pozici zaměstnance.
Odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických
osob jsou u příjemců zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti, a to na základě § 6 odst. 1 písm. c)
ZDP.
NahoruDaňový pohled do 31. 12. 2011
Z hlediska společnosti je podstatné, že ustanovení § 25 odst. 1 písm. d) ZDP ve znění
účinném do 31. 12. 2011 výslovně vylučovalo odměny členů statutárních orgánů a
dalších orgánů právnických osob z daňově účinných nákladů. To byl režim poměrně
daňově nevýhodný, protože na jedné straně je příjem plynoucí z titulu odměny za
výkon funkce v kolektivním statutárním orgánu zdaňován stejně jako mzda
zaměstnance, na straně druhé společnost daňově neuplatní odpovídající
náklad.
NahoruDaňový pohled od roku 2012
Ustanovení § 25 odst. 1 písm. d) ZDP bylo s
účinností od 1. 1. 2012 novelizováno tak, že odměny členů statutárních
orgánů již nejsou vyloučeny z daňových nákladů. Představují tedy pro
společnost daňový náklad, stejně jako je tomu u mzdových nákladů. Výkon funkce
člena statutárního orgánu je tedy i z daňového hlediska postaven naroveň výkonu
zaměstnání, resp. výkonu funkce jednatele s.r.o.
NahoruSouběh pracovního poměru u člena statut. orgánu
V praxi je celkem obvyklé, že vedle vztahu obchodněprávního z titulu
výkonu funkce např. v představenstvu má manažer se společností uzavřenou i
pracovní smlouvu, na jejímž základě mu plyne příjem za práci pro společnost,
která nezbytně není pouhým "výkonem funkce“. Pak bylo až do konce roku 2011
nutné precizně odlišit, jaká plnění a jaké povinnosti manažer vykonává z titulu
vykonávání funkce a jaká z titulu pracovněprávní pozice např. generálního či
obchodního ředitele a zároveň jakého plnění se mu od společnosti dostává z
prvního a druhého titulu.
Problematika souběhu funkce však je již pro období po 1. 1. 2012
vyřešena změnou obchodněprávní úpravy (§ 66d
ObchZ, viz předchozí).
O odměnách členů statutárních orgánů blíže také viz Odměny členů
statutárních orgánů.
d) Zaměstnanec majetkově spřízněné společnosti s následnou
fakturací manažerských služeb
Především u těch právnických osob, které jsou součástí nadnárodního
holdingu, je poměrně rozšířená taková praxe, že manažeři řídící obchodní
společnosti (většinou cizí státní příslušníci řídící tuzemský subjekt) nejsou
zaměstnanci tohoto tuzemského subjektu, nýbrž jsou zaměstnanci mateřské (nebo
třeba sesterské) společnosti, často se sídlem v zahraničí. Mezi takovým
manažerem a tuzemskou společností, kde svou řídící činnost vykonává, neexistuje
žádný přímý právní vztah. Ten bývá založen mezi tuzemskou společností a
společností zahraniční (např. "matkou“), která manažera vyslala, aby svou
řídící činnost v dceřiné společnosti vykonával z pověření "matky“, podle jejích
pokynů a často v souladu s podnikatelskou strategií celého holdingu. Zahraniční
společnost pak zpravidla dceřinému tuzemskému subjektu fakturuje určité částky
za zajištění managementu, označené jako "management fees“ apod., kdy v
některých případech jde vlastně o přefakturaci mzdových, příp. jiných nákladů
souvisejících s činností manažerů, jindy je kalkulován též určitý zisk mateřské
společnosti. Nejčastěji jde o fakturaci na základě uzavřené smlouvy o
poskytování poradenských služeb, o zajištění managementu nebo podobně označené
smlouvy čili na základě obchodněprávního smluvního vztahu mezi mateřskou
společností (příp. jinou společností v holdingu) a dceřinou (tuzemskou)
společností. Z hlediska dceřiné společnosti pak vyvstává velmi podstatná
otázka, nakolik jsou náklady vzniklé z titulu takové fakturace náklady daňově
uplatnitelnými.
NahoruObchodněprávní pohled
Obecně platí, že mezi dvěma subjekty může být platně uzavřen jakýkoli
obchodní vztah, jehož obsahem je jakékoli plnění, není-li to v rozporu s
právními předpisy. Ovšem právě pokud jde o manažerské činnosti, které mají být
zajištěny prostřednictvím jiné majetkově či jinak spřízněné – právnické osoby,
je třeba počítat s významnými omezeními vyplývajícími z obchodněprávní
úpravy:
-
Předmětem takového obchodního vztahu těžko mohou být takové
služby, které by spočívaly (ať už doslova podle vymezení ve smlouvě, nebo
fakticky podle skutečného obsahu smluvního plnění) v zajištění výkonu funkcí ve
statutárních orgánech jednoho z obchodních partnerů (např. tuzemské "dcery“)
druhým z partnerů. Výkon těchto funkcí podléhá určité pevně dané zákonné úpravě
a může být aplikován pouze v souladu s ní. Ustanoveními ObchZ je dáno, že mezi
společností a fyzickou osobou vykonávající funkci existuje obchodněprávní
vztah, jakými pravidly se tento vztah řídí atd. Takový vztah tedy nelze založit
např. obchodní smlouvou s jinou právnickou osobou s tím, že tato osoba "zajistí
výkon funkcí ve statutárních orgánech objednatele pomocí svých zaměstnanců“
apod.
Naopak je z tohoto pohledu přípustné, aby dva subjekty uzavřely
např. smlouvu o poskytování poradenských služeb, mandátní smlouvu apod., kdy
účelem bude zajistit určité manažerské záležitosti třeba v oblasti výroby,
prodeje, finančního řízení apod., které však nejsou zároveň vykonáváním funkce
ve statutárním orgánu.
-
Je třeba mít na zřeteli, že ObchZ poměrně podrobně upravuje vztahy
mezi osobami podléhajícími jednotnému řízení, a to zvláště po novele č.
370/2000 Sb., která mj. položila základy koncernového práva. Jsou stanovena
jistá pravidla zpřísňující podmínky obchodních transakcí mezi takovými
subjekty:
-
Ustanovení § 66a ObchZ vymezuje tzv. osobu ovládající
a osobu ovládanou a dále osobu řídící a osobu řízenou. Ovládající osobou je ta,
která "fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na
řízení nebo provozování podniku“ ovládané osoby. Osoba řízená "podléhá
jednotnému řízení“ řídící osoby v rámci koncernu (holdingu).
-
Osoby ovládající a ovládaná jsou podle § 66b ObchZ považovány za tzv. osoby
jednající ve shodě (s dalšími důsledky).
-
Mezi osobou ovládající a ovládanou může být uzavřena tzv.
ovládací smlouva (§ 66a odst. 7
ObchZ a §§ 190b a 190c ObchZ). Ovládací smlouva obsahuje závazek
osoby ovládané podrobit se jednotnému řízení ze strany osoby ovládající a může
též obsahovat závazek k převodu zisku na ovládající osobu. Povinná je písemná
forma ovládací smlouvy a její schválení valnou hromadou jak společnosti
ovládající, tak ovládané.
-
Není-li ovládací smlouva uzavřena, nesmí ovládající osoba
využít svého vlivu k tomu, aby prosadila opatření nebo uzavření smlouvy, z níž
by ovládané osobě mohla vzejít majetková újma, ledaže tuto újmu ovládající
osoba uhradí či se smluvně zaváže k její úhradě (§ 66a odst. 8 ObchZ). Současně vzniká
povinnost do 3 měsíců od skončení účetního období zpracovávat tzv. zprávu o
vztazích podle § 66a odst. 9 ObchZ,
údaje z této zprávy podléhají u auditovaných společností ověření auditorem.
-
Je rovněž důležité počítat s tím, že sama ovládací smlouva je tím
základním právním instrumentem, na jehož základě je vykonávána řídící činnost v
ovládané osobě, případně i převáděn zisk na osobu ovládající (s tím, že ObchZ
zná i smlouvu o převodu zisku). Pak mohou eventuálně nastat v konkrétním
praktickém případě spory o to, zda např. za "smlouvou o zajištění manažerské
činnosti“, kterou dva subjekty mezi sebou uzavřely, není formálně právně skrytý
vztah odpovídající de facto ovládací smlouvě apod.
Vzhledem k těmto souvislostem je namístě velká obezřetnost, protože
soukromoprávní aspekty daného vztahu mohou mít značné dopady, i pokud jde o
vypořádání daňových záležitostí (zejména v důkazním řízení).
NahoruDaňový pohled
Z pohledu právnické osoby, která předmětné služby zajišťuje, bude –
je-li tato osoba nerezidentem ČR – důležitá především otázka, zda výnosy, které
jí z daného titulu budou plynout, budou podléhat zdanění v ČR nebo ve státě
jejího sídla, tj. v zahraničí. Určující přitom bude jednak příslušná smlouva o
zamezení dvojího zdanění (je-li sídlo ve smluvním státě), jednak § 22 odst. 1 ZDP, který vymezuje
příjmy ze zdrojů na území ČR (mj. příjmy z obchodního, technického nebo jiného
poradenství, řídící činnosti poskytované na území ČR). Obecně lze říci, že
zdanění v ČR bude ve většině případů namístě, je-li řídící činnost vykonávána
přímo na území ČR, tj. za dlouhodobé přítomnosti manažerů – zaměstnanců
zahraniční osoby – v sídle tuzemské řízené společnosti. Zahraniční osobě
nejspíše vznikne v ČR stálá provozovna.
Stejně tak budou pravděpodobně podléhat v ČR zdanění příjmy ze závislé
činnosti vyplácené manažerům – zaměstnancům zahraniční osoby. Pro určení místa
zdanění příjmů z výkonu závislé činnosti je obecně vzato určující, ve kterém
státě je závislá činnost vykonávána. Přesné vyhodnocení této otázky je však
závislé na konkrétních parametrech konkrétní situace, její rozbor přesahuje
rámec zaměření této publikace.
Z pohledu daňového uplatnění příslušných nákladových položek u
tuzemského subjektu, jemuž je za manažerské služby fakturováno, platí především
východiska, jež byla nastíněna v rozboru obchodněprávních souvislostí:
-
Musí jít o nákladové částky hrazené na základě reálného, platně
uzavřeného obchodního vztahu, spočívajícího nejspíše v poskytování služeb. To
mj. znamená, že:
-
Prokazatelně nejde o vztah nedovoleně suplující výkon funkce
osob ve statutárních orgánech.
-
Prokazatelně nejde o skryté řízení ovládané společnosti
odpovídající ovládací smlouvě či o skrytý převod zisku na základě takové
smlouvy. [Převod zisku na základě ovládací smlouvy by byl vyloučen z daňových
nákladů podle § 25 odst. 1 písm. m) ZDP.]
-
Nákladové položky jsou správně zaúčtovány především s ohledem na
pravidla časového rozlišení.
-
Je prokazatelná souvislost se zdanitelnými příjmy ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP.
Je zřejmé, že předmětem bližšího zkoumání v rámci důkazního řízení pak
může být celá řada rozličných aspektů daného právního vztahu, např.:
-
míra majetkové či personální propojenosti obou subjektů,
-
podléhá-li společnost jednotnému řízení v rámci koncernu či
nikoli,
-
existence a obsah písemné smlouvy, na jejímž základě jsou služby
poskytovány,
-
otázka přiměřenosti cenových podmínek kontraktu (vazba na § 23 odst. 7 ZDP), způsob kalkulace
ceny služeb (tj. jaké nákladové položky jsou v ceně kalkulovány, je-li
kalkulováno i se ziskem, a v jaké výši),
-
existence či absence zprávy o vztazích podle § 66a odst. 9 ObchZ,
-
otázka náležitého daňového vypořádání u příjemce (tj. osoby, která
službu zajišťuje; má-li nebo nemá registrovanou stálou provozovnu aj.),
-
otázka ekonomické výhodnosti kontraktu, způsobu, jakým jsou
manažerské služby zajištěny, nezbytnosti a účelnosti z podnikatelského
hlediska, porovnání s alternativními zabezpečeními řízení společnosti
apod.,
-
další.
Ve všech těchto okruzích by měl být daňový subjekt schopen shromáždit
a případně v daňovém řízení předložit odpovídající důkazní prostředky
prokazující oprávněnost daňového uplatnění nákladů z titulu přijatých
manažerských služeb zajišťovaných např. mateřskou nebo sesterskou
společností.
Tuzemská společnost Canaba CZ, a.s., je stoprocentní dceřinou
společností zahraniční společnosti Canaba Austria AG. Protože Canaba CZ, a.s.,
se zabývá specifickou a technologicky složitou výrobní činností, je výroba na
vrcholné úrovni řízena nikoli vlastními zaměstnanci, ale odborníky vyslanými
mateřskou společností, tj. jejími zaměstnanci. Mateřská společnost pak do
tuzemska průběžně fakturuje manažerské služby, jimiž se rozumí tato řídící
činnost jejích pracovníků ve prospěch dceřiné firmy. Kontrakt je podrobně
upraven písemnou smlouvou, kalkulace ceny služeb je dána rozsahem činnosti
manažerů a s tím souvisejícími prokazatelnými náklady. Daňové povinnosti Canaba
Austria AG a jejích zaměstnanců jsou v ČR náležitě vypořádány (je
zaregistrována stálá provozovna).
Je-li vše výše uvedené správci daně prokázáno, není důvod ke
zpochybňování nákladů u tuzemské společnosti.
Tuzemská společnost Canaba CZ, a.s., je stoprocentní dceřinou
společností zahraniční společnosti Canaba Austria AG. Někteří zaměstnanci
mateřského subjektu vykonávají určité manažerské činnosti v tuzemské dceřiné
firmě, nejsou však jejími zaměstnanci a nedostávají od ní žádnou odměnu ani
jiné plnění. Mateřská společnost však fakturuje do tuzemska vždy v prosinci za
končící účetní období manažerské služby ("management fees“) z titulu řídící
činnosti svých pracovníků. Tyto nákladové faktury Canaba CZ, a.s., každoročně
daňově uplatňuje.
Finančnímu úřadu se při daňové kontrole nedostalo uspokojivých
důkazních prostředků ve věci právního titulu a kalkulace těchto nákladových
položek (písemná smlouva vůbec nebyla uzavřena). Navíc se ukázalo, že výše
předmětných nákladů každoročně nápadně koresponduje s výší předběžně
vyčísleného základu daně dceřiné společnosti. Proto finanční úřad oprávněně
vyhodnotil na základě § 8 odst. 3 DŘ situaci jako skrytý
převod podílu na zisku a náklady z titulu manažerských služeb neuznal. Navíc se
bude vážně zabývat tím, zda Canaba Austria AG náležitě vypořádala své daňové
povinnosti vůči českému státu.
NahoruPřímá plnění manažerům
Daňová situace může být ještě komplikována tím, že ačkoli smluvním
partnerem společnosti je jiná právnická osoba (smlouva, na jejímž základě výkon
manažerských činností probíhá, je uzavřena mezi dvěma právnickými osobami),
některá plnění (např. zajištění bytu, služebního vozidla, telefonu apod.) dává
společnost bezúplatně k dispozici přímo fyzické osobě – manažerovi, který jako
zaměstnanec smluvního partnera činnost vykonává.
Takové uspořádání vztahů rozhodně není prosté daňových rizik.
Partnerem společnosti, poskytovatelem manažerských služeb, je smluvně vázaná
právnická osoba. Proto obecně neexistuje žádný právní titul, na jehož základě
by mohla společnost, jíž jsou služby poskytovány, cokoli dávat k dispozici
přímo zaměstnancům obchodního partnera. Daňové subjekty mají často tendenci
tyto problémy řešit tím způsobem, že v příslušné smlouvě je společnost –
příjemce služeb – výslovně zavázána např. k tomu, že pro zaměstnance obchodního
partnera zajistí na svůj náklad příslušný servis, např. služební vozidlo,
kancelář ve vlastních prostorách, ubytování v místě sídla společnosti (služební
byt), letenky z a do místa bydliště v zahraničí apod. Ani takové smluvní
ujednání však uspokojivě problém neřeší! Obecně je sice pravdou, že otázku, kdo
z obou smluvních stran ponese jaké náklady vznikající v souvislosti s předmětem
smluvního plnění, mohou strany dohodnout jakkoli – podle své svobodné vůle. Na
druhé straně je žádoucí držet se v této věci postupů přiměřených a obvyklých.
Obvyklé nepochybně je, že zajistí-li dodavatel odběrateli nějakou službu, nese
náklady s tím spojené většinou na svůj vrub s tím, že je zakalkuluje do ceny
služby. Tento postup by měl být dodržen. V opačném případě to má nepříznivé
důsledky výrazně ztěžující pozici v důkazním řízení:
-
Celý vztah se podobnými postupy značně znepřehledňuje, zejména
pokud jde o – v daňovém řízení významné – cenové aspekty kontraktu, přičemž
žádné reálné daňové výhody nemůže být stejně dosaženo. Pokud je např. sjednáno,
že některé z nákladů obvykle jdoucích na vrub dodavatele ponese přímo
odběratel, nepochybně musí být zároveň tato skutečnost zohledněna ve výsledné
ceně služby. Služba bude levnější, protože část nákladů obvykle jdoucích na
vrub dodavatele nese přímo odběratel. Z pohledu odběratele je tak ale třeba
počítat s tím, že za jeho výnos může být považována vlastně nejen sama cena
poskytnuté služby, ale i hodnota nákladů, jež by správně měly v této ceně
figurovat, ale byly v souladu se smluvním ujednáním vynaloženy přímo
odběratelem. Pokud odběratel tyto důsledky daňově nezohlední, finanční úřad
nepochybně najde cestu, jak "zjednat nápravu“ u dodavatele.
-
Často jde o taková plnění, u nichž se může finanční úřad domnívat,
že jsou manažery využívána nejen v souvislosti s výkonem činnosti, tedy v zájmu
a ve prospěch společnosti, nýbrž též pro soukromé a osobní účely (služební
vozidla, byty, telefony apod.). Jsou-li taková plnění poskytnuta vlastním
zaměstnancům, má společnost nástroje k tomu, aby buď bezplatnému soukromému
využívání prostředků zamezila, nebo zajistila příslušnou evidenci a podle
příslušných ustanovení ZDP provedla náležité daňové ošetření. Ve vztahu k cizím
zaměstnancům však takové instrumenty většinou k dispozici nejsou. Společnost se
tak lehce může dostat do důkazní nouze; neprokáže finančnímu úřadu, že
bezúplatná plnění nepeněžní povahy poskytovaná manažerům, kteří nejsou
vlastními zaměstnanci, byť je třeba jejich poskytování z pohledu potřeb
společnosti jinak logické (např. bezplatně poskytnutý služební byt vyjde
levněji, než pokud by dodavatel manažerských služeb najímal hotely a následně
cenu ubytování zahrnoval do ceny služeb), nejsou využívána k soukromým účelům
manažerů, nejsou nepeněžní formou odměňování apod.
Proto je velmi doporučeníhodná jedna základní zásada: nepřipustit
poskytování jakýchkoli bezúplatných nepeněžních plnění ve prospěch jiných osob
než vlastních zaměstnanců, pokud není zaručeno náležité daňové vypořádání v
souladu s daňovými předpisy a na základě dostatečných a nezpochybnitelných
důkazních prostředků. Buď je nutné držet se toho, že veškerá plnění budou
náležitě oceněna (obvyklé cenové podmínky) a budou úplatná, nebo bude veškerá
plnění zajišťovat dodavatel služeb sám ve vlastní režii s tím, že je promítne
do ceny svých služeb.
Zahraniční společnost vyšle do své dceřiné tuzemské společnosti
své zaměstnance, aby v její prospěch vykonávali určité manažerské činnosti.
Tito manažeři zůstávají zaměstnanci pouze mateřského subjektu. Ten z tohoto
titulu zaregistruje v ČR stálou provozovnu a náležitě vypořádává jak své
vlastní daňové povinnosti, tak i daňové povinnosti příslušných zaměstnanců.
Zahraniční společnost fakturuje za manažerské výkony.
Nyní rozlišme dvě varianty smluvního vztahu:
-
V příslušné smlouvě je navíc domluveno, že tuzemská dceřiná
společnost poskytne manažerům k výkonu jejich činnosti vybavené kanceláře,
služební vozidla, mobilní telefony a zajistí jim ubytování.
Ačkoli z pohledu tuzemského subjektu představují tato plnění smluvní
povinnost, bude velmi obtížné obhájit daňové uplatnění nákladů s nimi
spojených. Muselo by být zároveň prokázáno, že cenové podmínky kontraktu
zohledňují fakt, že tuzemská společnost (tj. příjemce manažerských služeb) nese
část nákladů sama na svůj vrub, tj. sjednaná cena manažerských služeb byla
úměrně snížena oproti obvyklé ceně.
- 2.
V příslušné smlouvě je sjednáno, že veškeré náklady související
s předmětem plnění hradí poskytovatel služeb (tj.…