Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 743

 Nahoru[Obydlí a rodinná domácnost manželů]

Komplexní, na jednom místě koncentrovaná úprava bydlení manželů je v občanském zákoníku novinkou. Předchozí úprava nic podobného neobsahovala, jednotlivé oblasti úpravy byly v občanském zákoníku rozptýleny (srov. například společný nájem bytu manžely v ustanovení § 703 až § 705 ObčZ), judikaturou byly pak dovozovány jednotlivosti, například závěr, že jestliže jeden z manželů je vlastníkem domu (bytu), má druhý manžel s ohledem na ustanovení § 18 ZR (mj. povinnost manželů žít spolu) právní důvod bydlení v takové nemovitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1907/2009).

Právě pro soustředění úpravy na jediném místě lze novou úpravu uvítat.

Smyslem a účelem právní úpravy bydlení manželů je ochrana manželů (každého z nich jednotlivě) i rodiny jako celku, zejména nezletilých dětí. Jestliže právní úprava bydlení manželů v ustanovení § 743 až § 750 připouští odchylné smluvní ujednání, autonomie vůle manželů je v této oblasti limitována právě shora vymezeným smyslem a účelem právní úpravy, tj. požadavkem ochrany každého z manželů a rodiny (včetně nezletilých dětí) jako celku. Dohoda manželů o bydlení nesmí s těmito zájmy kolidovat.

Obydlí a rodinná domácnost manželů

Občanský zákoník nedefinuje pojem "domácnost" ani "rodinná domácnost", případně "rodinná domácnost manželů", nicméně je používá.

Pojem "obydlí" zákon používá ve smyslu místa, kde se člověk zdržuje, místo, které obývá,¹ tj. prostor (dům, byt apod., nelze vyloučit ani alternativní místa bydlení).

Ve vztahu k pojmu "domácnost" lze vycházet ze závěrů judikatury, byť vztahujícím se k předchozí úpravě, která definovala pojem společné domácnosti (srov. ustanovení § 115 ObčZ). Z ničeho nelze dovodit, že by se zákonodárce hodlal od dřívějšího pojetí "společné domácnosti" odchýlit.² Společná domácnost byla charakterizována jako:

a) společenství osob trvalé povahy (soužití dvou nebo více fyzických osob, které bydlí společně na jednom či více místech), spojených

b) osobním prvkem (jedná se zpravidla o členy rodiny, manžele, případně druha a družku, blízké příbuzné apod., kteří osobně přispívají k uspokojování potřeb členů domácnosti, pečují o domácnost a ostatní její členy), a

c) majetkovým prvkem (členové domácnosti se zpravidla na fungování domácnosti podílejí též finančně, tj. společně hradí potřeby členů domácnosti, je mezi nimi faktické majetkové společenství).³

Rodinná domácnost manželů je společenstvím výlučně manželů, nikoli jakékoli další osoby. Používá-li zákon v některých ustanoveních pojem "rodinná domácnost rodiny" (srov. například ustanovení § 747 či § 748), je zřejmé, že oba pojmy odlišuje. Rodinná domácnost rodiny může být – vedle manželů - tvořena dalšími osobami, typicky dětmi manželů, případně dalšími příbuznými či osobami svěřenými do péče. Za rodinnou domácnost rodiny nutno považovat též domácnost jediného rodiče s dítětem (případně s dalšími osobami).

Rodinná domácnost manželů (rodiny) nemusí být nutně spjata s jediným domem (jediným bytem), neváže se k jedné adrese, proto také případné přestěhování manželů (rodiny) do nového bydliště neznamená zánik (staré) rodinné domácnosti a vznik nové, nejde o opuštění domácnosti, pouze dojde ke změně místa bydliště členů domácnosti.

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti

Zvláštním způsobem je chráněno obvyklé vybavení rodinné domácnosti, tj. soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným potřebám rodiny a jejích členů. Je zcela bez právního významu majetkový režim těchto věcí, tedy zda se jedná o výlučný majetek jednoho z manželů, či majetek společný (ať v režimu podílového spoluvlastnictví či společného jmění manželů), významné je pouze kritérium běžné služby nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů. Bez ohledu na otázku vlastnictví k těmto věcem je pro případ dispozice se součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti nutný souhlas druhého manžela (s výjimkou věcí zanedbatelné hodnoty). V podrobnostech srov. dále komentář k ustanovení § 698.

Bydliště

Od pojmů "obydlí" a "domácnost" je pak nutno odlišovat pojem bydliště, které zákon definuje jako místo, kde se člověk zdržuje s úmyslem žít tam trvale (v podrobnostech srov. dále ustanovení § 80). Jde tedy o adresu, na níž se člověk skutečně zdržuje (s tím naopak nijak nesouvisí adresa trvalého pobytu podle ustanovení § 10 a násl. zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, která má pouze evidenční charakter).

Povinnosti manželů ve vztahu k rodinné domácnosti

Lze předpokládat, že manželé za běžných okolností žijí společně (ostatně podle ustanovení § 687 odst. 2 jsou též povinni spolu žít), tedy tvoří rodinnou domácnost (případně též společně se svými dětmi či dalšími osobami, zpravidla příbuznými). Podle ustanovení § 690 jsou manželé povinni na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti přispívat podle svých osobních a majetkových poměrů, podle svých schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná (na roveň je přitom postavena osobní péče a poskytování majetkových plnění).

Vznik rodinné domácnosti nemusí být nutně spjat s okamžikem uzavření manželství, může k němu dojít později (jakmile jsou naplněny znaky vedení společné domácnosti, tj. manželé se podle ustanovení § 692 odst. 1 dohodnou na umístění rodinné domácnosti a dohodnou se na trvalém soužití vykazujícím shora uvedené znaky, zahrnující osobní a majetkové prvky).

Ochrana rodinné domácnosti

Význam rodinné domácnosti spočívá v úrovni ochrany, kterou jí zákon poskytuje bez ohledu na to, kdo je vlastníkem obydlí (domu, bytu, případně čehokoli, co manželé či rodina obývají), v níž členové domácnosti bydlí, bez ohledu na právní titul, podle něhož manželé (rodina) toto obydlí užívají, a to dokonce též v případě, že obydlí manželé užívají neoprávněně.

Dále k důsledkům vzniku rodinné domácnosti manželů srov. ustanovení § 723 odst. 2 písm. b) (požadavek souhlasu manžela s nakládáním s obydlím, v němž je rodinná domácnost manželů za dále rozvedených podmínek) a ustanovení § 744 a násl. (právo bydlení, nájemní právo, omezení možnosti dispozice s domem či bytem, v němž se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, povinnost zohlednit při dohodách o dispozici domem či bytem, v němž je rodinná domácnost manželů nebo rodiny, případně při dohodách o jejich nájmu, zájmy nezletilého dítěte).

Přeložení rodinné domácnosti (k odst. 2)

Pro případ změny (přeložení) rodinné domácnosti zákon v první řadě předpokládá dohodu manželů (srov. ustanovení § 692 a ustanovení § 743 odst. 2). V případě, že se přeložení domácnosti týká též nezletilých dětí, nutno dále respektovat požadavky na postup pro změnu bydliště dítěte podle ustanovení § 877, případně též participační práva dítěte, je-li dítě již schopno přijmout sdělení rodičů, utvořit si na věc vlastní názor a tento formulovat (srov. ustanovení § 875).

Pokud se manželé na změně nedohodnou, tj. neshodnou se, v jakém místě se má nadále jejich obydlí nacházet, podle ustanovení § 743 odst. 2 mají manželé zvážit jednak důvody pro přeložení rodinné domácnosti do nového (navrhovaného) místa (zákon hovoří o vážných důvodech; za vážný důvod lze považovat důvod spočívající v pracovním uplatnění manželů, ve zdravotních okolnostech, v zájmech dětí – např. nutnost přestěhování ze zdravotních důvodů, lepší dostupnosti lékařské péče, vzdělání, apod.), jednak významnost důvodů svědčících pro setrvání v původním místě (všechny shora uvedené okolnosti, které naopak mohou být dány v původním místě obydlí manželů, dále například zájem na stabilitě poměrů, vytvořené sociální vazby zejména u dětí apod.).

Lze předpokládat, že ustanovení § 743 odst. 2 bude sloužit spíše jako apel na manžele, nikoli praktický nástroj, podle něhož by se…