č. 511/2005 Sb. NSS, Důchodové pojištění: posuzování zdravotního stavu
č. 511/2005 Sb. NSS
Důchodové pojištění: posuzování zdravotního stavu
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
k § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
k § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném k 1. 1. 1998
Neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde o jinou vadu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54)
Věc: Jana D. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o odnětí plného invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 6. 2001 byl žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňat od 22. 6. 2001 plný invalidní důchod, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti o 50 96.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2002 přezkoumávané rozhodnutí potvrdil; vycházel především z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která v rámci komplexního zhodnocení zdravotního stavu zvýšila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 5 % na celkových 55 %. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí nadále plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ale již pouze částečně invalidní podle § 44 odst. 1 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Jelikož o něm Vrchní soud v Praze nerozhodl do 31. 12. 2002, došlo z moci § 129 odst. 4 s. ř. s. 1. 1. 2003 k zastavení řízení. Žalobkyně využila práva napadnout rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížností, kterou dne 30. 1. 2003 podala u Městského soudu v Praze.
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)napadla rozsudek městského soudu z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Její námitky lze shrnout takto: Žalobkyně si nechala vypracovat soudním znalcem z oboru posudkového lékařství znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že hlavní a základní příčina poruchy jejího zdravotního stavu, a tím i spojené invalidity, je jiná než ta, k níž dospěla posudková komise. Dále poukazovala na to, že znalec ve svém posudku dospěl k závěru, že její onemocnění, které odpovídá 60% míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se zvýšením o 10 % za další onemocnění na výslednou hodnotu 70% poklesu, je příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který tu byl ke dni vydání rozhodnutí ČSSZ, tedy ke dni…
