Jirku Veselého znám řadu let. Za ty roky mne mnohokrát napadlo: "Kéž bych teď byl jako Jirka Veselý." Není divu, má mnoho úžasných vlastností, ve svém životě si udržuje optimismus, je vtipný, umí se prosadit, má osobní kouzlo, se kterým se dostane z mnoha situací. A to jsem uvedl jen to, co mne napadlo jako první.
Možná však, že toto mé přání je příliš ambiciózní, že by stačilo něco uměřenějšího ... Začít u menších kroků doporučuje v případě předsevzetí i psychologie. Dám na ni a začnu od malého kroku, malého "v". Přál bych si být častěji veselý. Sotva to vyslovím, přepadají mne pochybnosti, zda je to správné přání. Budu si to muset více promyslet.
Na první pohled to vypadá dobře. Veselí lidé jsou příjemnější, a tudíž i oblíbenější společníci. Veselost je nakažlivá a klíčem k ní je humor. Hned následující myšlenka mi tento poetický obraz ruší. Veselost je projevem povrchnosti, patří k bezstarostnosti a ti šťastnější z nás ji měli šanci zažít v dětství. Rozhodně však nepatří do práce, kde jde o vážné věci. Veselí jsou lidé proto, že jsou nevytížení, neuvědomují si rizika .... Nebo znáte snad někoho z práce, kdo je veselý a výkonný zároveň? Naštěstí si odpovídám, že ano.…