Může být svěřenský fond akcionářem?

7.4 Může být svěřenský fond akcionářem?

JUDr. Jarmila Gajdošíková

Názory odborné veřejnosti i autorů NOZ či ZOK se v souvislosti s touto otázkou různí. Jedni účast svěřenského fondu jako akcionáře společnosti vehementně odmítají s odkazem na ust. § 210 odst. 1 NOZ, druzí jako jeden z "pilotních" příkladů uvádějí právě možnost vložit do svěřenského fondu akcie, a to v zájmu ochrany před možnými podnikatelskými riziky.

Dle ust. § 210 odst. 1 NOZ je korporace tvořena společenstvím osob. Osobami ve smyslu NOZ jsou ve smyslu ust. § 18 NOZ pouze osoby fyzické a právnické. Svěřenský fond dle ust. § 1448 NOZ vzniká vyčleněním zakladatelova majetku a není osobou, je jakýmsi "útvarem" sui generis, přičemž práva k vloženému majetku vykonává svěřenský správce.

Svěřenský fond je konstruován jako "entita", jež nemá právní subjektivitu, tj. není schopna sama svým jednáním nabývat práva a povinnosti, tj. právně jednat. Svěřenský fond se svojí povahou vymyká kontinentálnímu pojetí vlastnictví, neboť toto pojetí staví své základy na přesném označení vlastníka, což svěřenský fond ze své podstaty přímo popírá. Aby tato "entita" mohla platně existovat, potřebuje svého zakladatele, správce svěřenského fondu a následně také obmyšleného. Svěřenský fond vytváří svým právním jednáním zakladatel.

Zakladatel se rozhodne vyčlenit část svého majetku a vložit jej do svěřenského fondu. Svěřenský fond může být zřízen zakladatelem bezúplatně, zřízení však může být sjednáno i za úplatu nebo jiné protiplnění. Okamžikem vzniku svěřenského fondu, resp. založením svěřenského fondu, vyčleněním majetku zakladatele a přijetím pověření správce správou svěřenského fondu, přestává být majetek majetkem zakladatele. Role zakladatele je velmi důležitá na počátku, tj. při vzniku svěřenského fondu, ale také v jeho průběhu či při splnění účelu svěřenského fondu a při následném vydání majetku obmyšlenému.

Zakladatel má možnost založit svěřenský fond buďto svým jednáním již za života, kdy splní veškeré zákonné požadavky na náležitosti tohoto jednání, nebo tak učiní v pořízení pro případ smrti (tzv. testamentární svěřenský fond) a svěřenský fond tak vznikne k okamžiku jeho úmrtí. Domníváme se, že takové pořízení pro případ smrti by mělo být sepsáno formou notářského zápisu (neboť taková forma je kladena na statut svěřenského fondu a měla by obsahovat všechny náležitosti dle ust. § 1452 NOZ). V případě pořízení pro případ smrti se okamžik vzniku svěřenského fondu datuje zpětně k okamžiku úmrtí zůstavitele. 

Zakladatel svěří svěřenskému správci do péče vyčleněný majetek. Svěřenský správce má za úkol majetek držet a spravovat, tj. jak vyplývá z důvodové zprávy k NOZ, správce má povinnost šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu, dbát o naplňování jeho účelu a respektovat práva obmyšleného.

Zakladatel má právo obrátit se na soud, aby svěřenskému správci určité jednání zakázal, nebo aby vyslovil neplatnost určitého jednání správce, kterým správce poškozuje svěřenský fond.

Další osoby, které do svěřenského fondu po jeho vzniku vloží svůj majetek, se nestávají zakladateli, nestávají se ani obmyšlenými či správci. Tyto osoby nemají nárok na protiplnění ani na žádná práva ve vztahu ke svěřenskému fondu či k osobám s ním spojeným.

Vznikem svěřenského fondu a přijetím pověření ke správě svěřenského fondu má správce povinnost ujmout se jeho správy (resp. alespoň jeden ze správců se správy musí ujmout). Pro tento úkon správce není předepsána žádná forma. Správce spravuje majetek dle hospodářského určení svěřenského fondu, může provádět investice, zhodnocení. Protože se jedná o funkci velmi důležitou, měl by mezi zakladatelem a správcem být vztah založený na plné důvěře a loajalitě. Správci totiž náleží plná správa majetku ve svěřenském fondu. Aby však správce byl ve své široké a odpovědné funkci chráněn proti některým negativním důsledkům správy a proti nepříznivému vývoji ekonomické situace, neodpovídá správce za škodu majetku způsobenou vyšší mocí, stárnutím nebo jiným přirozeným vývojem a běžným opotřebením. Správce není vlastníkem majetku ve svěřenském fondu, nicméně je oprávněn jej spravovat jako majetek cizí (podpůrně se použijí ustanovení o správě cizího majetku). Majetek ze svěřenského fondu se stává majetkem obmyšleného až okamžikem zániku svěřenského fondu po vydání majetku obmyšlenému.

Svěřenský fond nepodléhá (prozatím) veřejnoprávnímu dohledu. Výjimkou jsou svěřenské fondy kolektivního investování (investiční svěřenské fondy), které podléhají veřejnoprávnímu dohledu dle dikce zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen "ZISF").

S odkazem na § 210 odst. 1 ZOK se domníváme, že svěřenský fond není ani osobou fyzickou dle ust. § 18 NOZ a čl. 5 LZPS (fyzickou osobou je každý člověk), není ani osobou právnickou v souladu s týmž ustanovením NOZ, ani dle ust. § 20 odst. 1 NOZ. V ust. § 20 odst. 1 NOZ je stanoveno jednak negativně, že právnická osoba není osobou fyzickou a jednak pozitivně, že právnická osoba je organizovaný útvar, který má podle zákona právní osobnost. Svěřenský fond však ze zákona právní osobnost nemá. Svěřenský fond je konstruován jako "entita", jež nemá právní subjektivitu, tj. není schopna sama svým jednáním nabývat práva a povinnosti, tj. právně jednat.

Naproti tomuto závěru stojí taktéž zákonné ustanovení § 1448 NOZ, ve kterém se uvádí, že svěřenský fond se vytváří vyčleněním…