dnes je 17.6.2024

Input:

č. 995/2006 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: k úplatnosti převodu

č. 995/2006 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: k úplatnosti převodu
k § 9 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999
Předmětem daně z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 až 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je mimo jiné úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Rozhodujícím kritériem pro posouzení úplatnosti převodu je nepochybně poskytnutí úplaty, za niž je třeba považovat veškerá finanční plnění dohodnutá mezi převodcem a nabyvatelem a sjednaná ke dni převodu vlastnického práva k nemovitosti, jakož i veškerá protiplnění, která nemusí být nutně vyjádřena v penězích. Převod nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva podle § 553 občanského zákoníku však není vyvažován žádným hodnotovým ekvivalentem ze strany nabyvatele a ani na straně převodce není převod motivován úmyslem poskytnout nabyvateli majetkový prospěch, a proto není předmětem uvedené daně.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního sondu ze dne 27. 7. 2006, čj. 7 Afs 126/2005-75)
Věc: JUDr. Kateřina T. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.

Finanční úřad v Blansku vyměřil žalobkyni rozhodnutím ze dne 7. 4. 2003 daň z převodu nemovitostí za dočasný převod nemovitosti, jenž proběhl na základě dohody o zajišťovacím převodu práva podle § 553 občanského zákoníku. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Finanční ředitelství v Brně zamítlo.
Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu, jíž Krajský soud v Brně vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. V odůvodnění rozsudku uvedl, že spor mezi účastníky se týká výkladu, zda přechod vlastnictví k nemovitostem na základě smlouvy o zajištění závazku převodem vlastnického práva podle § 553 občanského zákoníku je možné považovat za úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon“). Soud dovodil, že jej za úplatný podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona považovat nelze. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že i když zákonná úprava nerozlišuje, v čem spočívá úplatný převod vlastnictví, lze z ní dovodit, že rozhodující skutečností vymezující předmět daně z převodu nemovitostí je poskytnutí úplaty, za kterou lze považovat veškerá finanční plnění dohodnutá mezi převodcem a nabyvatelem, sjednaná ke dni převodu vlastnického práva, jakož i veškerá protiplnění, která nemusejí být nutně vyjádřena v penězích. Z povahy právního institutu zajištění závazku převodem práva ale plyne, že ke kompenzaci závazku s hodnotou převedeného práva může dojít až při nesplnění závazku. Účelem zajišťovacího převodu je v prvé řadě jeho zajišťovací funkce s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku. Zajišťovacím převodem práva vzniká samostatný závazkový vztah mezi dlužníkem a věřitelem. Teprve v případě, že není naplněna rozvazovací podmínka, může nastoupit uhrazovací funkce tohoto zajišťovacího institutu. V okamžiku převodu vlastnického práva k nemovitostem z titulu zajišťovacího
Nahrávám...
Nahrávám...