dnes je 21.7.2024

Input:

č. 675/2005 Sb. NSS, Daňové řízení: stanovení daně podle pomůcek

č. 675/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: stanovení daně podle pomůcek
k § 31 odst. 5, 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. O stanovení daně podle pomůcek (§31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) rozhoduje správce daně, který daň doměřuje. Závěr kontrolního pracovníka ve zprávě o kontrole, že daň se stanoví podle pomůcek, není rozhodnutím kontrolního pracovníka o způsobu stanovení daně a není pro správce daně doměřujícího daň závazný.
II. Při stanovení daně podle pomůcek nejsou z okruhu pomůcek podle § 31 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyloučeny poznatky, které správce daně získal při daňové kontrole.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.5. 2005, čj. 2 Afs 190/2004-56)
Věc: Pavla B. v R. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.

Finanční úřad v Roudnici nad Labem dvěma rozhodnutími ze dne 20. 5. 2002 žalobkyni dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 1998 ve výši 47 603 Kč a za rok 2000 ve výši 39 875 Kč. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2003 byla odvolání žalobkyně zamítnuta.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 16. 6. 2004 zamítl žalobu proti rozhodnutí finančního ředitelství. Vyložil, že pokud správce daně v průběhu daňové kontroly zaslal žalobkyni výzvy podle § 43 daňového řádu, není takový postup sice v souladu se zákonem, nicméně k výzvám byl oprávněn podle jiných ustanovení daňového řádu (§ 16 odst. 2 a § 31 odst. 9), a proto pouhý odkaz na nesprávné ustanovení zákona nepředstavuje podstatné procesní porušení, které by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Výzvy přitom soud nepovažoval za neplatné, neboť se nejednalo o absenci uvedení právního předpisu ve smyslu podmínek stanovených v § 32 odst. 2 písm. d) d. ř. K okamžiku rozhodnutí o stanovení daně podle pomůcek zaujal soud názor, že tak správce daně může učinit i v průběhu daňové kontroly, tedy je k tomu oprávněn i kontrolní pracovník. Pro stanovení daně podle pomůcek shledal soud podmínky v tom, že žalobkyně nevedla skladovou ani cenovou evidenci, a tudíž nemohla prokázat účtování příjmů ve správné výši. Správce daně při užití pomůcek odečetl od uplatněných nákladů neprokázané výdaje včetně částky 2142 Kč v r. 1998. To samo o sobě neznamená, že daň byla stanovena dokazováním, neboť i vlastní poznatky správce daně lze využít podle § 31 odst. 6 daňového řádu jako pomůcky.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Namítla, že soud nesprávně posoudil právní otázku možnosti a správnosti stanovení daně podle pomůcek. Správce daně je vázán ustanovením § 2 odst. 1 d. ř., a je mu tak zakázáno jednat mimo výslovně dané zákonné meze. Soud proti tomu vyšel ze zásady opačné, že totiž ze žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že předmětné zjištění nemůže učinit pracovník provádějící daňovou kontrolu. Podle stěžovatelčina názoru nemůže správce daně učinit v průběhu daňové kontroly závěr o tom, že daňová povinnost bude stanovena podle pomůcek. Daňovou kontrolu provádí správce daně při dokazování podle
Nahrávám...
Nahrávám...