dnes je 20.5.2024

Input:

č. 574/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: neomezená a omezená plná moc

č. 574/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: neomezená a omezená plná moc
k § 10 odst. 3 ve spojení s § 17 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, rozlišuje zastoupení na základě neomezené a omezené plné moci (§10 odst. 3 ve spojení s § 17 odst. 7 tohoto zákona). Pod omezenou plnou mocí je nutno chápat pouze takovou, která má přesně vymezený rozsah zmocnění. Ve všech dalších případech konstruuje § 10 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, právní fikci neomezené plné moci. Aby mohla být plná moc považována za omezenou, je nutné, aby v ní byly přesně specifikovány úkony, které je zmocněnec oprávněn vykonat, tedy např. nahlédnout do spisu, sepsat odvolání apod. Jestliže je však rozsah plné moci vymezen tak, že zástupce je zmocněn ve věci daňového řízení ohledně určitých platebních výměrů, je nutné takovou plnou moc posuzovat jako neomezenou, neboť na jejím základě může zmocněnec v konkrétním daňovém řízení konat veškeré úkony.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, čj. 7 Afs 10/2005-86)
Věc: Miroslav R. v K. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 4. 2003 zamítl žalobcovo odvolání proti čtyřem dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Podbořanech. Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 8. 2004 odmítl jako opožděnou.
Usnesení krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností. Nesouhlasil s tím, že zmeškal lhůtu k podání kasační stížnosti. Poukázal přitom na skutečnost, že plná moc, kterou vystavil ve prospěch JUDr. Rudolfa P, byla omezená, opravňující tohoto zmocněnce k zastupování jen při specifikovaných úkonech v daňovém řízení. Tato skutečnost vyplývá z obsahu samotné plné moci. Správní orgán si byl vymezeného rozsahu zmocnění JUDr. Rudolfa P. bezpochyby vědom, neboť rozhodnutí doručoval jak zmocněnci, tak i stěžovateli. Stěžovatel dále poukázal na protokol ze dne 8. 3. 2002 vyhotovený Finančním úřadem v Podbořanech, který byl pořízen za účelem odstranění pochybností o rozsahu jednotlivých plných mocí vystavených stěžovatelem (pro JUDr. P. a pro Ing. B.). Skutečnost, že JUDr. P. byl zmocněným zástupcem s omezenou plnou mocí, vyplývá i z vyrozumění finančního úřadu ze dne 17. 5. 2002, které je adresováno Ing. B. Z konstrukce § 72 odst. 1 s. ř. s. přitom vyplývá, že počátek běhu lhůty je určen dnem, kdy bylo rozhodnutí doručeno stěžovateli; to se stalo dne 26. 4. 2003. Jestliže tedy byla žaloba podána k poštovní přepravě dne 26. 6. 2003, byla podána v zákonem stanovené lhůtě. I žalovaný ostatně vyznačil na rozhodnutí doložku právní moci a vykonatelnosti podle okamžiku doručení stěžovateli. Obsahem napadených dodatečných platebních výměrů byla povinnost stěžovatele uhradit částku v nich specifikovanou. Je tedy nepochybné, že se jedná o osobní povinnost stěžovatele, nikoliv o povinnost třetí osoby. S ohledem na základní zásady demokratického právního řádu, především na princip právní jistoty v právních vztazích, je
Nahrávám...
Nahrávám...