č. 2809/2013 Sb. NSS; Daň z přidané hodnoty: zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím
č. 2809/2013 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím
k § 90 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období 2008 a 2009
k § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)*)
I. Použití zvláštního režimu obchodníka s použitým zbožím (§ 90 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) je závislé na vůli dodavatele, zda použije tento zvláštní režim nebo obecný režim DPH v přeshraničních vztazích.
II. K mezinárodnímu dožádání podle unijních předpisů není správce daně povinen, má-li být takovým dožádáním toliko prokázáno tvrzení daňového subjektu, ohledně něhož jej tíží důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 daňového řádu z roku 1992 (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 9. 2007, Twoh, C-184/05, Sb. rozh., s. I-7897).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, čj. 22 Af 48/2010-50) **)
Prejudikatura: Rozsudky Soudního dvora ze dne 28. 10. 1999, Vestergaard (C-55/98, Recueil, I-7641), ze dne 3. 10. 2002, Danner (C-136/00, Recueil, I-8147) a ze dne 27. 9. 2007, Twoh (C-184/05, Sb. rozh., s. I-7897).
Věc: Z. V. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z přidané hodnoty.
Finanční úřad ve Šternberků rozhodnutími ze dne 8. 9. 2009 dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 2008, IV. čtvrtletí 2008, leden 2009 a únor 2009. Proti těmto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které však žalovaný rozhodnutími ze dne 26. 10. 2010 v jednom případě zamítl a další rozhodnutí orgánu I. stupně změnil.
V žalobě proti rozhodnutím žalovaného podané u Krajského soudu v Ostravě žalobce kromě jiného namítl, že žalovaný nesprávně aplikoval zákon o dani z přidané hodnoty, pokud zaujal názor, že dodavatelé žalobce, jimiž jsou osoby v jiných členských státech Evropské unie, při dodání ojetých automobilů žalobci nepoužili zvláštní režimy obchodníka s použitým zbožím. Tento závěr - jakkoli vycházející i z vyjádření samotného žalobce - je mylný, jelikož se jedná o obchodníky s ojetými automobily, a proto byla dána vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že zvláštní režim tito dodavatelé použili. S odvoláním na § 31 odst. 2 daňového řádu z roku 1992 žalobce zdůraznil, že navrhoval provedení mezinárodního dožádání k ověření skutečnosti, zda jeho dodavatelé zvláštní režim použili, či nikoli.
S ohledem na tuto skutečnost měl žalobce za to, že nemohl uplatnit odpočet DPH na vstupu, a to s ohledem na § 62, § 73 odst. 7 a § 75 zákona o dani z přidané hodnoty. Všichni jeho dodavatelé byli registrováni v jiné členské zemi EU a nakupovali automobily již i s příslušnou cizozemskou daní z přidané hodnoty. Vyměření daně z přidané hodnoty žalobci z celé ceny ojetých automobilů tak představovalo dvojí zdanění, které je v rozporu s platnou legislativou, neboť se všemi zeměmi EU má Česká republika uzavřeny smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nakupoval v předmětných zdaňovacích obdobích ojeté osobní automobily zejména od osob registrovaných v jiných členských státech EU. Z daňových dokladů, stanoviska samotného žalobce…
