dnes je 26.1.2023

Input:

č. 263/2004 Sb. NSS; Služební poměr: rozhodné období pro zjištění průměrného hrubého měsíčního platu

č. 263/2004 Sb. NSS
Služební poměr: rozhodné období pro zjištění průměrného hrubého měsíčního platu
k § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 254/2002 Sb. (v textu též „zákon o vojácích z povolání“)
Účelem druhé věty § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, není nic jiného než stanovit pro zvláštní případ, kdy služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, že v tomto případě je možné vycházet z průměrného platu za rok, v němž zanikl služební poměr. I v tomto případě je na správním orgánu, aby porovnal, zda výpočet podle věty prvé části před středníkem uvedeného ustanovení není pro účastníka řízení výhodnější.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.3. 2004, čj. 5 A 53/2002-28)
Věc: Miloslav H. v B. proti Ministerstvu obrany o odchodné a o výsluhový příspěvek.

Vojenský úřad sociálního zabezpečení ve dvou rozhodnutích ze dne 31. 1 2002 přiznal žalobci od 1. 1. 2002 odchodné v částce 228 666 Kč a výsluhový příspěvek v částce 15 626 Kč.
Ministerstvo obrany žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 28. 3. 2003 zamítlo žalobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo.
Žalobce namítal, že jeho služební poměr zanikl podle ustanovení § 19 odst. 1 písm. d) zákona o vojácích z povolání dnem 31. 12. 2001, přičemž mu vznikl nárok na výsluhové náležitosti za dobu 22 let. Na základě toho vydal Vojenský úřad sociálního zabezpečení dne 31. 1. 2002 shora označená rozhodnutí o přiznání odchodného a výsluhového příspěvku. Pro výpočet obou výsluhových náležitostí byl stanoven průměrný měsíční hrubý plat podle ustanovení § 143 odst. 3 zákona o vojácích z povolání, a to podle věty druhé. Průměrný měsíční plat byl tak zjištěn za celý kalendářní rok 2001. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce odvolání, neboť měl za to, že Vojenský úřad sociálního zabezpečení při aplikaci tohoto ustanovení nepostupoval správně. V ustanovení § 143 odst. 3 zákona o vojácích z povolání se praví, že průměrným měsíčním hrubým platem je průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních právních předpisů, kterým je ustanovení § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb. Jeli to pro vojáka z povolání výhodnější, je průměrným měsíčním hrubým platem průměrný měsíční hrubý plat za kalendářní rok, který předchází roku, v němž zanikl služební poměr. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat z tohoto kalendářního roku. Zákonná dikce tedy dává možnost použít pro výpočet průměrného měsíčního hrubého platu dvě různá období, a to kalendářní čtvrtletí nebo kalendářní rok; vždy se však použije pro výpočet průměrného měsíčního hrubého platu to rozhodné období, které je pro vojáka z povolání výhodnější. Protože pro žalobce byl podle jeho názoru výhodnější výpočet průměrného měsíčního hrubého platu za kalendářní čtvrtletí, požadoval žalobce ve svých odvoláních provedení takového výpočtu.
Odvolací orgán však podaným odvoláním nevyhověl a napadená rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení potvrdil
Nahrávám...
Nahrávám...