č. 2554/2012 Sb. NSS; Pomoc v hmotné nouzi: příspěvek na živobytí
č. 2544/2012 Sb. NSS
Pomoc v hmotné nouzi: příspěvek na živobytí
k § 9, § 24 odst. 1 písm. c) a § 25 až § 30 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb. a č. 261/2007 Sb.
I. Odměna z dohody o provedení práce představuje příjem ze závislé činnosti ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a zároveň i příjem pro určení přiměřených nákladů na bydlení ve smyslu odstavce třetího téhož ustanovení. Pro účely příspěvku na živobytí lze proto podle § 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 citovaného zákona snížit 70 % takového příjmu o přiměřené náklady na bydlení.
II. U osoby bez přístřeší, které odůvodněné náklady na bydlení vzniknou v hlavním městě Praze, se pro účely příspěvku na živobytí snižuje její příjem podle § 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, o odůvodněné náklady na bydlení až do výše 35 % jejího příjmu.
III. Částku existenčního minima u osoby uvedené v § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném do 31.12. 2008 lze pro účely stanovení částky jejího živobytí zvýšit o částky uvedené v různých ustanoveních § 25 až § 30 tohoto zákona, a nikoliv pouze o nejvyšší částku uvedenou v jednom z nich.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, čj. 4 Ads 63/2011-132)
Věc: Radmila P. proti Magistrátu hlavního města Prahy o příspěvek na živobytí, o kasační stížnosti žalobkyně.
Úřad Městské části Praha 12 rozhodnutím ze dne 27. 7. 2009, podle § 21, § 44 a § 66 zákona o pomoci v hmotné nouzi odňal žalobkyni ode dne 1. 8. 2008 příspěvek na živobytí.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 15.10. 2009 odvolání žalobkyně zamítl. V odůvodnění uvedl, že v průběhu pobírání příspěvku na živobytí došlo ke změně výše příjmu žalobkyně. V květnu 2008 obdržela žalobkyně od svého syna výživné ve výši 1 300 Kč. Jelikož je žalobkyně osobou bez přístřeší, krátí se podle jednotného aplikačního systému tento příjem o přiměřené náklady na bydlení ve výši 30 % příjmu. Započitatelný příjem žalobkyně podle § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi tedy za květen 2008 činil 910 Kč. Dále žalobkyně obdržela odměnu za odvedenou práci podle dohody o provedení práce ve výši 5 910 Kč v červnu 2008 a ve výši 3 008 Kč v červenci 2008. Tyto příjmy nejsou podle § 9 odst. 3 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi sníženy o přiměřené náklady na bydlení, neboť se jedná o další opakující se nebo pravidelné příjmy ve smyslu § 7 odst. 2 písm. j) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Celkový příjem podle § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi tedy činil v rozhodném období 9 828 Kč, což představuje 3 276 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že částka živobytí žalobkyně činí 3 126 Kč. Příjem žalobkyně přesahuje částku živobytí, a proto ji nelze považovat za osobu v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyni tedy podle § 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nevzniká nárok na příspěvek na živobytí.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, v níž uvedla, že byla úřadem práce chybně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, což bylo později…
