V prostředí stále dynamičtějšího pracovního trhu a přetrvávajícího nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců se pro zaměstnavatele stává čím dál více klíčovou otázkou, jak včas identifikovat a oslovit nové talenty. Jednou z nejúčinnějších cest, jak toho dosáhnout, je navázání spolupráce se studenty už během jejich studia. Mladí lidé přinášejí nejen čerstvou energii, inovativní myšlení a digitální dovednosti, ale zároveň představují příležitost pro firmy vychovat si budoucí zaměstnance doslova "na míru". Včasným zapojením studentů do chodu firmy – formou studentských praxí, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, stínování či jiných flexibilních forem spolupráce – si firmy vytvářejí náskok před konkurencí a posilují svou značku jakožto atraktivního a vstřícného zaměstnavatele.
Zároveň však platí, že zaměstnávání a praxe studentů má svá pravidla. Zákoník práce i související právní předpisy upravují podmínky, za jakých mohou studenti vykonávat závislou práci. Nedávné legislativní změny, zejména tzv. flexinovela zákoníku práce, přinesly nové možnosti v oblasti zaměstnávání mladistvých, a tím i další možnost pro firmy, které chtějí do budoucna stavět na vlastních vychovaných talentech. Tento článek se proto zaměřuje na přehled právních nástrojů, které firmám umožňují efektivně a legálně spolupracovat se studenty a současně nepřehlédnout rizika, která může taková spolupráce přinášet.
ODBORNÁ PRAXE STUDENTŮ BĚHEM STUDIA
Odbornou praxi studentů můžeme dělit podle toho, zda jde o praxi právní úpravou regulovanou nebo blíže neregulovanou. Do první skupiny spadají zejména povinné odborné praxe studentů středních a vyšších odborných škol. Jedním z hlavních účelů právní úpravy obsažené ve školském zákoně je zajistit, aby studenti mohli získat praktické zkušenosti přímo v rámci svého vzdělávacího programu a nemuseli si praxi zajišťovat samostatně (například formou letní brigády). Praktické vyučování se v takovém případě zpravidla uskutečňuje na základě rámcové smlouvy o zajištění odborné praxe (často označované také jako smlouva o praktickém vyučování), kterou mezi sebou uzavírají škola a firma, u níž má praktická část výuky probíhat. S ohledem na zaměření tohoto článku a jeho praktický účel se autoři této oblasti dále nevěnují.
PRACOVNÍ ZAPOJENÍ STUDENTŮ NEZÁVISLE NA ŠKOLNÍ VÝUCE
V případech, kdy studenti vykonávají praxi mimo rámec praktického vyučování, je vhodné zdůraznit, že tyto formy činnosti nejsou právními předpisy podrobněji upraveny. Právě proto by měly obě strany věnovat zvýšenou pozornost tomu, zda jsou v konkrétním případě naplněny znaky závislé práce. U těchto forem praxe totiž hrozí riziko, že dojde k nelegálnímu zaměstnávání, neboť podle ustanovení § 3 ZP lze závislou práci vykonávat výlučně na základě pracovněprávního vztahu (pracovní poměr, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti) s výjimkou specifických případů, jako jsou služební poměry, které nejsou pro účely tohoto článku relevantní. I v těchto případech nicméně jde o formu závislého vztahu, který je pro jeho specifika upraven zvláštním zákonem.
Z tohoto hlediska můžeme praxe (stáže) obecně rozdělit do tří kategorií:
Pasivní činnost ve firmě spočívá v tom, že student nevykonává žádnou produktivní práci a do chodu firmy se nijak aktivně nezapojuje. Vystupuje pouze v roli jakéhosi "pozorovatele", který sleduje dění na pracovišti, aniž by se na něm sám podílel. Typickým příkladem takového přístupu je tzv. stínování, tedy pasivní forma účasti ve firmě, při níž student sleduje pracovní procesy, činnosti zaměstnanců či chod jednotlivých oddělení, aniž by sám do těchto činností zasahoval. V tomto případě nedochází k naplnění znaků závislé práce a riziko nelegálního zaměstnávání je velmi nízké. Takovou formu praxe lze proto realizovat i bez vzniku pracovněprávního vztahu a bez nároku na odměnu.
Aktivní odborná činnost označuje situaci, kdy se student již nepohybuje pouze v roli "pozorovatele", ale aktivně se zapojuje do konkrétních činností a procesů ve firmě. Na rozdíl od pasivní účasti, kdy student pouze sleduje dění bez zásahu do provozu, se v rámci aktivní odborné činnosti sám podílí na vybraných úkonech. Student si například může vyzkoušet manipulaci se strojem nebo nářadím za odborného dozoru zkušeného zaměstnance. Podstatné však je, aby student svou činností nenahrazoval práci jiných zaměstnanců ani se nestal součástí běžného pracovního procesu ve firmě.
Aktivní neodborná činnost studentů spočívá v tom, že se student zapojuje do běžného provozu firmy a vykonává jednoduché, opakující se nebo administrativní úkoly, které nejsou přímo odborné povahy. Typicky se jedná například o vyřizování e-mailů, zakládání dokumentů, pomoc s evidencí nebo jinou agendou, kterou by za běžných okolností vykonával zaměstnanec. Tato činnost bývá zpravidla řízena firmou či jejími zaměstnanci – student dostává pokyny, pracuje v určeném čase a jeho činnost se přímo podílí na chodu organizace nebo vytváří hodnotu, z níž má zaměstnavatel majetkový prospěch. Právě v takových situacích však vzniká významné riziko, že se jedná o výkon závislé práce ve smyslu ustanovení § 3 ZP. Riziko vyhodnocení této práce jako závislé se přitom v souvislosti s přijetím flexinovely zvýšilo, neboť důvodová zpráva k tomuto návrhu vnímá pomocné práce v administrativě (např. vyřizování korespondencí, plánování schůzek) jako lehké práce, které mohou vykonávat osoby mladší 15 let, viz dále.
Pokud není tato činnost smluvně podchycena (například dohodou o provedení práce), vystavují se strany riziku dovození nelegální práce. Umožnění výkonu nelegální práce je přitom přestupkem, za nějž může být uložena pokuta až do výše 10 000 000 Kč, nejméně však 50 000 Kč, umožní-li výkon nelegální práce právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba. Pro snížení tohoto rizika je proto vhodné, aby mezi studentem a firmou byl uzavřen odpovídající pracovněprávní vztah. V takovém případě je ovšem třeba počítat s povinností firmy poskytnout za tuto činnost studentovi odměnu, a to minimálně ve výši minimální mzdy.
MOTIVAČNÍ PŘÍSPĚVEK
Dalším způsobem, jak mohou firmy "nalákat" studenty do zaměstnání, je navázání spolupráce s odbornými školami a vysokými školami formou odborné praxe a nabídky tzv. motivačního příspěvku, nejčastěji ve formě stipendia. Stipendium je z pohledu firem nejen efektivním nástrojem náboru, ale i výhodnou investicí s daňovým benefitem.
Firma, která se rozhodne studentovi poskytnout motivační příspěvek, si může částku až do výše 5 000 Kč měsíčně (u studentů vysoké školy dokonce až 10 000 Kč měsíčně) započítat jako daňově uznatelný náklad. Pro firmu je to výhodná investice: získá možnost budoucího nástupu prověřeného a motivovaného zaměstnance, se kterým navázala kontakt již během jeho studia, a zároveň si tím snižuje daňový základ. Na rozdíl od jiných forem motivačního příspěvku (např. na dopravu nebo ubytování), stipendium není účelově vázané – student jej může využít dle potřeby, což zvyšuje jeho atraktivitu. Pro úplnost je třeba upozornit na to, že motivační příspěvek je z daňového hlediska na straně studenta příjmem ze závislé činnosti a podléhá zdanění.
Aby vše proběhlo bez zbytečných komplikací, je vhodné, aby firma uzavřela se studentem smlouvu o poskytování motivačního příspěvku. I když zákon nestanovuje její náležitosti, doporučujeme, aby byla uzavřena v písemné podobě a obsahovala minimálně informace o výši příspěvku, podmínkách jeho poskytování, důvodech pro jeho vrácení a možnosti či povinnost studenta po ukončení studia do firmy nastoupit. Právě poslední podmínka bývá pro zaměstnavatele často klíčová – často se tímto způsobem snaží smluvně si zajistit nástup studenta do firmy, jinak by musel část stipendia nebo celé stipendium vrátit. Takové smluvní ujednání ohledně vrácení stipendia považují autoři tohoto článku za legitimní a v souladu se zákonem.
Z výše uvedených důvodů představuje motivační stipendium vhodnou formu dlouhodobé náborové strategie. Student získá finanční podporu a zároveň praxi i kariérní perspektivu. Firma má možnost ovlivnit přípravu budoucího zaměstnance, včas rozpoznat jeho silné a slabé stránky a připravit jej na konkrétní pozici. Pokud jsou vzájemné závazky transparentně nastaveny, jedná se o výhodnou a efektivní spolupráci, která je přínosná nejen pro obě strany, ale i pro celý pracovní trh.
BRIGÁDY PRO ZAMĚSTNANCE MLADŠÍ 15 LET
Před účinností flexinovely zákoníku práce platilo, že mladiství mladší 15 let nebo ti, kteří neukončili povinnou školní docházku, nemohli vykonávat závislou práci v základním pracovněprávním vztahu. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla byl výkon umělecké, kulturní, reklamní nebo sportovní činnosti za podmínek stanovených v ustanovení § 121 a násl. ZZ. V důsledku flexinovely zákoníku práce však mohou nově studenti od 14 let, kteří ještě neukončili povinnou školní docházku, vykonávat lehké práce výhradně v období hlavních (letních) prázdnin. Došlo tedy ke zmírnění dřívějšího zákazu jak vůči osobám mladším 15 let, tak i vůči těm, kteří sice již dovršili 15 let, ale dosud neukončili povinnou školní docházku (například kvůli odkladu, nemoci nebo opakování ročníku). Podmínkou k výkonu práce takového studenta je…
