dnes je 26.9.2022

Input:

Nález 88/1997 SbNU, sv. 8, K otázce objektu trestných činů vlastizrady a vyzvědačství

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 88

IV. ÚS 98/97

K otázce objektu trestných činů vlastizrady a vyzvědačství

U trestných činů proti republice podle hlavy první zvláštní části trestního zákona č. 140/1961 Sb. byl jako objekt těchto trestných činů daleko převažujícím způsobem zakotven dissimulovaný zájem vládnoucí stranické oligarchie, uplatňující ve vztahu ke „zbytku obyvatelstva“ všechny atributy totalitní moci. Stěžovatelovo jednání, kvalifikované v trestním řízení jako trestný čin vlastizrady podle ustanovení § 91 trestního zákona a trestný čin vyzvědačství podle ustanovení § 105 trestního zákona, bylo tedy způsobilé zpochybnit nanejvýš zájmy této moci. Navíc existence suverénního státu byla v inkriminované době pouhou fikcí, neboť československý stát, ve svých vnitřních poměrech se prezentující jako totalitní systém, byl ve skutečnosti pouhým vazalem cizí mocnosti okupující jeho území. Jestliže tedy na jedné straně lze podle článku 7 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudit a trestat i za činy, jejichž skutkové podstaty nejsou v našem trestním zákonu buď vůbec nebo náležitě vymezeny, lze na straně druhé jen stěží soudit a trestat ty osoby, jejichž jednání v období nesvobody sice vykazovalo některé formální znaky trestných činů proti základům a bezpečnosti republiky, nicméně v situaci, kdy zde chyběl objekt trestného činu.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 30. června 1997 sp. zn. IV. ÚS 98/97 ve věci ústavní stížnosti ing. F. V. proti usnesení Nejvyššího soudu z 23. 1. 1997 sp. zn. 1 Tzn 0011/96 o zamítnutí stížnosti pro porušení zákona.

I. Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 1997 č. j. 1 Tzn 0011/96-34 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti ve prospěch stěžovatele proti usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 3. 1979 č. j. 1 Tov 1/79-137 v trestní věci vedené u bývalého Vyššího vojenského soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 5/78, vytýká stěžovatel napadenému rozhodnutí, že hodnotí projednávanou věc pouze z hlediska příslušných ustanovení, zejména trestního řádu, nikoli s přihlédnutím k významu ústavně zaručených základních podmínek spravedlivého procesu. Bez významu není ani skutečnost, že bylo a je problematické chránit zákonem proti stěžovateli, a nejen proti němu, atributy státní suverenity státem, o jehož suverenitě, resp. obranyschopnosti v dotčené době, lze mít přinejmenším vážné pochybnosti. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnosti pro porušení čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3, čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Nejvyšší soud České republiky ve vyjádření předsedy senátu ze dne 15. 5. 1997 setrvává na svém stanovisku, že stěžovatel porušil tehdy platné právo, a to jednáním, které je i v současné době nadále trestné. Pro rozhodování soudu není podstatné lidské hledisko, kterého se stěžovatel dovolává, ale vázanost soudce zákonem, jak to stanoví článek 95

Nahrávám...
Nahrávám...