dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 80/2005 SbNU, sv. 37, K poučovací povinnosti obecných soudů; K posuzování lhůty pro podání dovolání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 80

I. ÚS 574/03

K poučovací povinnosti obecných soudů
K posuzování lhůty pro podání dovolání

V době častých podstatných proměn práva je nutno vykládat intertemporální konflikty starého a nového práva tak, aby bylo účastníkům řízení umožněno realizovat jejich procesní práva, a nikoliv aby realizace těchto práv byla nadměrně v důsledku formalistického postupu obecných soudů ztížena. Obecné soudy si musí být vědomy, že právo a jeho výklad musí reflektovat potřeby ekonomické a společenské sféry, a nikoliv naopak.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 13. dubna 2005 sp. zn. I. ÚS 574/03 ve věci ústavní stížnosti O., státní podnik v likvidaci, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003 č. j. 28 Cdo 1367/2002-239, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele pro opožděnost.

Výrok

Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2003 č. j. 28 Cdo 1367/2002-239 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto se toto usnesení zrušuje.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003 č. j. 28 Cdo 1367/2002-239. Svůj návrh odůvodnil tím, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jako soudu odvolacího, ze dne 4. 12. 2001 č. j. 12 Co 207/99-208 byl změněn rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 1998 č. j. 16 C 175/91-157. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci stěžovatele dne 18. 2. 2002 a týž den také nabyl právní moci. Účastníci řízení nebyli poučeni o možnosti podat proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Dne 16. 4. 2002, tedy při dodržení dvouměsíční lhůty pro podání dovolání podle platného znění občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), podal stěžovatel, zastoupený advokátem, dovolání. Toto dovolání bylo shora označeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako opožděné, neboť nebyla dodržena jednoměsíční lhůta podle intertemporálních ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sice aplikovatelného, ovšem tímto zákonem k 1. 1. 2001 zrušeného znění OSŘ.

Stěžovatel argumentuje tím, že OSŘ ve znění účinném od 1. 1. 2001 stanoví povinnost soudu poučit účastníky o dovolání s tím, že neobsahuje-li rozhodnutí odvolacího soudu poučení o dovolání nebo o lhůtě k dovolání, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. Podle úpravy, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2001, činí lhůta k podání dovolání dva měsíce. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud nepoučil účastníky o možnosti podat dovolání a o lhůtě, v níž tak bylo možno učinit, bylo dovolání podáno včas, byť přechodná ustanovení OSŘ stanovila, že pro řízení o věcech započatých před 1. 1. 2001 se uplatní úprava dovolání ve znění před 1. 1. 2001, tedy včetně jednoměsíční lhůty k podání dovolání. Z těchto důvodů Nejvyšší soud usnesením, kterým odmítl dovolání stěžovatele pro opožděnost, porušil právo

Nahrávám...
Nahrávám...