dnes je 4.7.2025

Input:

č. 4159/2021 Sb. NSS, Pobyt cizinců: ukončení zajištění cizince; nezákonnost rozhodnutí o zajištění

č. 4159/2021 Sb. NSS
Pobyt cizinců: ukončení zajištění cizince; nezákonnost rozhodnutí o zajištění
k § 127 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění k 10. 12. 2020 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
I. Pokud policii vznikne povinnost bezodkladně ukončit zajištění cizince podle § 127 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, musí cizinci umožnit svobodně opustit zařízení pro zajištění cizinců. Cizinec se musí dostat mimo dosah faktické moci zajišťujícího orgánu a reálně pozbýt statusu zajištěného.
II. Pokud policie poruší povinnost bezodkladně ukončit zajištění cizince podle § 127 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a znovu cizince zajistí, ačkoli se nezměnily skutkové okolnosti a policie náležitě nezdůvodnila, proč je nadále nutné cizince držet v zajištění, vede to k nezákonnosti nového rozhodnutí o zajištění cizince. Tuto námitku nezákonnosti zajištění cizince lze vznést v žalobě proti novému rozhodnutí o zajištění.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2021, čj. 41 A 86/2020-31)
Prejudikatura: č. 2206/2011 Sb. NSS, č. 2339/2011 Sb. NSS, č. 2757/2013 Sb. NSS., č. 3935/2019 Sb. NSS, č. 3974/2020 Sb. NSS, č. 4058/2020 Sb. NSS, č. 4059/2020 Sb. NSS, č. 4085/2020 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 45/2005 Sb., nález Ústavního soudu č. 230/2014 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 2258/14), nález Ústavního soudu č. 30/2019 Sb.; rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 12. 2016, Khlaifia a ostatní proti Itálii (stížnost č. 16483/12), ze dne 22. 10. 2018, S., V. a A. proti Dánsku (stížnosti č. 35553/12, č. 36678/12 a č. 36711/12), ze dne 30. 6. 2020, Muhammad Saqawat proti Belgii (stížnost č. 54962/18) a ze dne 22. 12. 2020, Selahattin Demirtaş (č. 2) proti Turecku (stížnost č. 14305/17), rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 6. 1971, De Wilde, Ooms a Versyp proti Belgii (stížnosti č. 2832/66, 2835/66 a 2899/66), ze dne 22. 3. 1995, Quinn proti Francii (stížnost č. 18580/91), ze dne 1. 7. 1997, Giulia Manzoni proti Itálii (stížnost č. 19218/91), ze dne 10. 5. 2007, John proti Řecku (stížnost č. 199/05), ze dne 6. 9. 2007 ve věci Kucheruk proti Ukrajině (stížnost č. 2570/04), ze dne 25. 10. 2012, Buishvili proti České republice (stížnost č. 30241/11), ze dne 26. 6. 2014, Shcherbina proti Rusku (č. 41970/11), ze dne 4. 6. 2015, Ruslan Yakovenko proti Ukrajině (stížnost č. 5425/11), ze dne 19. 5. 2016, J. N. proti Spojenému království (stížnost č. 37289/12) a ze dne 6. 10. 2020, Stoyan Krastev proti Bulharsku (stížnost č. 1009/12).
Věc: M. Ö. proti Policii České republiky o zajištění za účelem správního vyhoštění.

Předmětem sporu byla zákonnost již v pořadí třetího rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem jeho správního vyhoštění do Turecka. Krajský soud předchozí dvě tato rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost závěrů o existenci reálného předpokladu jeho vyhoštění. Žalobce namítá, že i třetí zajištění v tomto aspektu vykazuje již dříve vytýkané vady. Kromě toho namítá, že ho po druhém
Nahrávám...
Nahrávám...