Setkali jste se lidmi, kteří přes svůj dospělý věk nikdy nedozráli, a plně psychicky dozrát ani nechtějí? Pak jste možná narazily na osoby trpící syndromem Petra Pana. Jak tyto osoby rozpoznat a jak s nimi jednat?
Označení syndromu se odvolává na pohádkovou postavu chlapce, který nestárne. Nejde o psychické onemocnění ani o lékařskou diagnózu, ale o poruchu chování, jejíž výskyt roste. Slouží pro označení těch, k jejichž typickým projevům patří neschopnost sžít se s rolí dospělého. Přijetí této role se všemožně brání, a osobní odpovědnosti, která je s ní spojena, se snaží vyhnout. Odmítají tak i povinnosti, které jsou realitou světa dospělých včetně těch, které jsou svou povahou všední, i když méně příjemné, například povinnosti jít do práce, když se nám zrovna nechce.
Své chování a problémy s ním spojené si lidé s tímto syndromem většinou neuvědomují, považují je za normální. Nejsou si tak zpravidla vědomi, jak působí na druhé a jaké důsledky má jejich chování pro ně samé. Necítí proto většinou ani důvod jej změnit. Pokud je na to někdo upozorní, mají sklon obrátit toto sdělení v žert.
ÚNIK PŘED REALITOU
Hlavní příčinou jejich chování je snížená schopnost přijmout vyšší nároky. Ta souvisí s nedostatkem sebedůvěry, ale i se sníženou schopností tolerovat nepříjemné pocity, především obavy, úzkost, smutek či stres, ke kterým nohou náročnější situace vést. Jim se proto vyhýbají, a dostanou-li se do konfliktu, mají většinou sklon před ním utéct. Své osobní potřeby však zpravidla prosazují a často je upřednostňují i před potřebami druhých.
Lidé s tímto syndromem dokáží být zábavní a někdy svým způsobem i charismatičtí. Bývají spontánní a rádi se obklopují druhými, většinou však především proto, že trpí sklonem cítit se osaměle. Jejich chování je však emocionálně i sociálně nezralé a vede k tomu, že jsou závislí na druhých, někdy i na "pomoci" státu, která jejich sklon dále zhoršuje, často v té míře, že nejsou schopni či ochotni se o sebe sama postarat.
PROBLÉMY, KTERÉ SYNDROM NESE
Nedospělost lidí stižených tímto syndromem se projevuje především jejich sklonem k neodpovědnosti, a to v práci, osobních vztazích i při "řízení" jejich vlastního života. Nepřijímají či nedodržují závazky, neplní sliby a své úkoly včetně běžných povinností odkládají.
Svůj život si tak nejsou schopni dlouhodobě plánovat a často nelibě nesou i to, že by si měli naplánovat jakékoli činnosti, které před nimi stojí. Přeskakují tak mnohdy od jedné práce nebo činnosti k druhé, a z problémů, na které v důsledku toho narážejí, většinou obviňují ostatní. Potíže většinou mívají i s plánováním a kontrolou svých finančních výdajů či dodržováním jakéhokoli rozpočtu.
Snadné pro ně nejsou ani osobní vztahy. Nemají velkou empatii ani schopnost naslouchat druhým, často nedokáží ani jasně vyjádřit a kontrolovat své vlastní emoce. Obtížně navazují či udržují vztahy, které jsou na empatii a vzájemných závazcích založeny. Pokud tyto vztahy naváží, je to většinou s osobami, které jim jejich vlastnosti nevyčítají.
Jde-li o muže, pak od svých partnerek vyžadují téměř vždy mateřskou péči a podporu. Jim může přitom nesamostatnost a závislost jejich partnerů někdy (dočasně) vyhovovat, většinou proto, že jsou příliš pečující. Protože se lidé s tímto syndromem vyhýbají rozhodování i plnění každodenních povinností, nehrají v partnerství rovnocennou roli. Pokud ji od nich druhá strana po určité době vyžaduje, pak tyto vztahy zpravidla opouštějí.
K jejich projevům patří i sklon k narcismu, tedy představě, že svět se točí kolem nich. Zřídkavé nejsou ani problémy s autoritou. Na rozdíl od lidí s narcistickou poruchou osobnosti netrpí však sklonem manipulovat ostatními.
Potíže mají často s kontrolou svého impulzivního chování, zvláště ve stresových situacích. Ve snaze vyhnout se nepříjemným pocitům nebo uniknout před odpovědností mohou tak někdy propadat i sklonu ke zneužívání návykových látek.
PETR PAN NA PRACOVIŠTI
V práci lidé s tímto syndromem většinou dříve či později narazí. Důvodem bývá…
