Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci okamžiku povinnosti přiznat a odvést DPH při složení kupní ceny do advokátní úschovy.
V řešeném případě (č. j. 2 Afs 274/2020 - 20) byly převáděny nemovité věci podléhající DPH a vybavení rovněž podléhající DPH. Kupní cena měla být složena do advokátní úschovy, k čemuž i reálně v prosinci 2015 došlo. Řízení o vkladu změny vlastnického práva bylo na katastru nemovitostí zastaveno z důvodu právních vad, neboť její předmět byl specifikován v rozporu s novým občanským zákoníkem.
Strany následně uzavřely v lednu 2016 dodatek ke kupní smlouvě. Peníze byly ponechány v advokátní úschově.
Podle názoru správce daně byly prostředky složené do advokátní úschovy v prosinci 2015 zálohou na plnění uskutečněné v roce 2016. Uložení peněžních prostředků do úschovy představuje přijetí úplaty ve smyslu § 21 odst. 1 věty první tehdy platného zákona o DPH. Proto vznikla plátci, který je poskytl, povinnost přiznat a zaplatit DPH.
Podle § 21 odst. 1 věty první tehdy platného zákona o DPH platilo, že „[daň je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak.“ Úplatou se podle § 4 odst. 1 písm. a) tehdy platného zákona o DPH rozumí „částka v…