2026.0102.2
Rozsudky SDEU ve 2. polovině roku 2025
Ing. Martin Sádovský
Ve druhé polovině roku 2025 vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "SDEU" nebo "soud") celkem 16 rozsudků a Tribunál 2 rozsudky týkající se výkladu právních ustanovení směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen "směrnice o DPH").
Rozsudky se týkaly např. oblasti prokazování dodání zboží do jiného členského státu nebo uplatnění zjednodušujících pravidel u dodání zboží v rámci trojstranného obchodu za účasti čtyř hospodářských subjektů. V oblasti plnění, která jsou osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, se soud zabýval např. posouzením činnosti zprostředkovatelů úvěrů či faktoringem ve formě prodeje pohledávek.
Soudní dvůr také rozhodoval o dvou otázkách, které byly vedeny proti Odvolacímu finančnímu ředitelství České republiky. Předmětem rozsudku C-276/24 Konreo, v. o. s. je posouzení, zda je možné u jedné osoby povinné k dani odepřít nárok na odpočet daně na vstupu z titulu prokázaného podvodného jednání a současně u této osoby, která vystupuje jako příjemce plnění, vymáhat dlužnou daň z titulu ručení, resp. solidární odpovědnosti. V rozsudku ve věci C-796/23 Česká síť rozhodl soud o určení osoby povinné odvést daň za poskytování služeb prostřednictvím odštěpných závodů, které nemají právní subjektivitu. Jedná se o tzv. společnost, která byla upravena v ZDPH v roce 2017 a nyní již není úprava společnosti v současném platném znění ZDPH účinná.
K 11 následujícím rozsudkům bylo vydáno stanovisko generální advokáta, což značí, že tyto problémy dosud nebyly soudní judikaturou řešeny vůbec anebo není zcela jednoznačný směr této judikatury.
Rozsudek ve věci C-433/24 Galerie Karsten Greve se zabývá otázkou, zda právnická osoba, která jedná ve prospěch autora nebo jeho právního nástupce, může být považována za autora obrazu pro účely použití zvláštního režimu ziskové přirážky podle čl. 316 směrnice o DPH (obdobně § 90 ZDPH), a pokud ano, za jakých podmínek. Společnost GKG jakožto právnická osoba provozuje uměleckou galerii a dodala umělecká díla, která jí byla dodána společností založenou podle britského práva SRG. Společnost GKG dodala umělecká díla a použila u nich režim ziskové přirážky, tj., zdanila pouze rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou zboží. Směrnice o DPH povoluje použití zvláštního režimu pouze obchodníkům u dodání uměleckých děl, která jim byla dodána autorem nebo jeho právními nástupci. V daném případě je autorem malíř Gideon Rubin, který díla prodával prostřednictvím společnosti SRG.
Soud dodává, že směrnice ani cíle daného článku směrnice výslovně nevylučuje, že by autor či jeho právní nástupci nemohli dodávat zboží prostřednictvím právnické osoby a ani že dodání může uskutečnit právnická osoba sama. Rovněž i generální advokát doplňuje účel zvláštního režimu, který má podporovat uvádění nových uměleckých děl na unijní trh, ať už do Unie dovezených, nebo nově vytvořených na jejím území, a to stanovením příznivého daňového zacházení pro dovoz těchto děl, pro jejich první dodání po vytvoření, jakož i pro jejich první dodání obchodníky povinnými k dani. Soud také dodává, že je nutné přistupovat daňově stejné jak k dodání fyzickou osobou představující samotného autora, tak také k právnické osobě, která jedná prostřednictvím fyzické osoby, tedy autorem. Z toho důvodu uvádí soud podmínku, kdy lze takové dodání podrobit zvláštnímu režimu, a to tehdy, pokud dodání právnickou osobou lze přisuzovat autorům nebo jejich právním nástupcům, kteří právnickou osobu založili za účelem prodeje uměleckých děl. Současně soud uvádí druhou podmínku, kdy dodání právnickou osobou musí představovat první uvedení předmětných děl na trh Evropské unie. Za těchto podmínek soud rozhodl, že lze použít režim ziskové přirážky i na právnickou osobu jednající jménem autorů nebo jejich právnických nástupců.
Ve věci C-808/23 Högkullen soud rozhodl o tom, jakým způsobem stanovit základ daně u poskytnutí služeb mateřskou společností dceřiným společnostem. Společnost Högkullen je mateřská společnost skupiny pro správu nemovitostí a aktivně se podílí na řízení svých dceřiných společností. Z této pozice jim v roce 2016 poskytovala služby v oblasti řízení podniku, finanční služby, služby správy nemovitostí, investiční služby, služby v oblasti informačních technologií a služby personální správy v celkové fakturované výši přibližně 2,3 miliony švédských korun (SEK) (přibližně 204 200 EUR), na kterou byla uplatněna DPH. Švédská daňová správa však zpochybnila tuto výší a uvedla, že cena za služby byla fakturována za nižší cenu, než je cena obvyklá. Jako důvod uvádí, že neexistují srovnatelné služby volně nabízené na trhu, a proto je nutné celé služby posuzovat jako jediné plnění. Směrnice o DPH umožňuje použití ceny obvykle v případech, kdy se jedná o dodání zboží nebo poskytnutí služby u tzv. spojených osob, úplata za plnění je nižší než cena obvyklá a příjemce není oprávněn k plnému odpočtu. Soud dospěl k tomu, že první a třetí podmínka je splněna, ale pochybnost nastala u stanovení ceny obvyklé.
S ohledem na dosavadní judikaturu SDEU v oblasti posuzování jediného plnění, kdy je nezbytné zejména považovat primárně plnění za oddělené a samostatné, soud uvádí, že uvedené služby poskytované společností Högkullen jsou tak těsně spojeny, že objektivně tvoří jediné nerozdělitelné hospodářské plnění. Podle generální advokátky má každá z poskytnutých služeb vlastní a identifikovatelnou povahu a označila, že jedna cena nemůže být indicií k tomu, aby byly považovány všechny služby za jediné plnění. Z těchto důvodů soud rozhodl, že nelze využít pro stanovení základu daně metodu nákladovou.
