dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 50/1995 SbNU, sv. 4, K trvalému odmítnutí vojenské služby a k zásadě „ne bis in idem“

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 50

IV. ÚS 81/95

K trvalému odmítnutí vojenské služby a k zásadě „ne bis in idem“

1. Soud, který rozhoduje o vině a trestu, musí respektovat zásadu vyjádřenou v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, že nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán za stejný čin opakovaně, tedy zásadu „ne bis in idem“.

2. Pokud trestní zákon v ustanovení § 269 odst. 1 stanoví podstatně přísnější trest pro toho, kdo nenastoupí vojenskou službu s úmyslem vyhnout se jí trvale, nelze toto ustanovení vykládat tak, že trvale je vlastně dočasně či krátkodobě. Taková interpretace vybočuje z ústavních mezí.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 18. září 1995 ve věci ústavní stížnosti J.Ř. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc z 22. 3. 1995 sp. zn. 2 To 130/95 a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci z 24.2. 1995 sp. zn. 7 T 14/95 o odsouzení za trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách.

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 7 T 14/95 ze dne 24.2. 1995 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc sp. zn. 2 To 130/95 ze dne 22. 3. 1995 se zrušují.

II. Odůvodnění

Dne 12. 4. 1995 byla Ústavnímu soudu doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24.2. 1995 sp. zn. 7 T 14/95 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců nepodmíněně. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel spolu s rodiči odvolání, ve kterém především poukázal na skutečnost, že za trvalé odmítnutí vojenské služby byl již pravomocně odsouzen, a sice rozsudkem stejného soudu, sp. zn. 32 T 76/94 ze dne 4.5. 1994, a že tedy výklad, že se dopustil odmítnutím opakovaného povolávacího rozkazu nového trestného činu, by ve skutečnosti znamenal, že ten, kdo z jakýchkoliv důvodů promešká lhůtu k podání žádosti o civilní službu podle § 2 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může být soudně trestán prakticky nepřetržitě až do věku 60 let, kdy končí branná povinnost. Žádal proto o zproštění obžaloby. Toto odvolání Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, svým usnesením ze dne 22. 3. 1995 sp. zn. 2 To 130/95 podle § 256 trestního řádu zamítl s odůvodněním, že nezjistil žádné vady, které by negativním způsobem ovlivnily zabezpečení objasnění věci nebo právo obžalovaného na obhajobu. Podle jeho názoru soud I. stupně bez jakýchkoliv pochybností zjistil, že obžalovaný dne 15. 6. 1994 osobně převzal povolávací rozkaz od okresní vojenské správy, kterým mu byla stanovena povinnost nastoupit k výkonu vojenské základní služby dne 7. 7. 1994 u VÚ v L., což neučinil ani do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze. Pokud jde o námitku obžalovaného o nepřijatelnosti opakovaného trestního postihu za totéž jednání, soud uvedl, že se jednalo sice o trestný čin stejného druhu, avšak šlo o skutek zcela jiný, vymezený

Nahrávám...
Nahrávám...