Nález 207/2008 SbNU, sv. 51, K dokazování v daňovém řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 207

I. ÚS 705/06

K dokazování v daňovém řízení

Státní moc si při stanovení a vybírání daní a poplatků musí počínat v mezích stanovených zákonem, který již svou povahou představuje zásah do základního práva na vlastnictví, jejž zároveň legitimuje. V podmínkách materiálního právního státu je navíc nezbytné toto ustanovení vykládat nikoliv pouze v tom smyslu, že orgán veřejné moci je oprávněn uplatnit vůči jednotlivci zákonem konstituovanou pravomoc jakýmkoliv způsobem, nýbrž je třeba je vykládat v materiálním smyslu, tj. tak, aby orgán veřejné moci při výkonu své pravomoci co nejvíce respektoval ochranu základních práv jednotlivce, v daném případě autonomní sféru jednotlivce, jejíž součástí je též tzv. informační autonomie jednotlivce.

Daňové řízení má, pokud jde o pořizování důkazů, vyšetřovací charakter: správce daně je nadán celou řadou vyšetřovacích pravomocí k tomu, aby realizoval zájem státu na zajištění toho, co „jeho jest“, tj. ověření, přezkoumání a vymožení daňové povinnosti jednotlivce. Daňová kontrola je z tohoto pohledu specifická v tom, že „vyšetřovací“ charakter daňového řízení je v ní výrazně posílen. Daňová kontrola proto představuje v rámci daňového řízení nejcitelnější zákonem aprobované narušení autonomní sféry jednotlivce. Pokud tedy správce daně přikročí k použití tohoto intenzivního zásahu do sféry daňového subjektu, lze od něj požadovat, aby vynaložil veškeré své úsilí k získání všech dokladů a zjištění všech skutečností nezbytných k ověření daňové povinnosti jednotlivce tak říkajíc „napoprvé“.

Tyto úvahy je pak třeba vztáhnout nikoliv pouze na možnost provádění „opakované“ daňové kontroly, nýbrž i na další procesní postupy správce daně, jimiž opakovaně narušuje autonomní sféru jednotlivce, vynucuje po daňovém subjektu předkládání dalších důkazních prostředků, které si správce daně mohl a měl opatřit v rámci daňové kontroly, čímž zasahuje do práva jednotlivce na informační sebeurčení.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 1. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 705/06 ve věci ústavní stížnosti J. S. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24.7. 2006 č. j. 8 Afs 123/2005-160, kterým byla zamítnuta stěžovatelova kasační stížnost, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2005 č. j. 30 Ca 89/2003-85, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba ve správním soudnictví, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 10. 1. 2003 č. j. FŘ-110/163b/02-0107 a dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Blansku ze dne 4. 7. 2001 č. j. 49784/01/283912/3222, jimiž bylo rozhodnuto o dodatečně vyměřené dani z příjmů fyzických osob na základě stěžovatelova dodatečného daňového přiznání, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Finančního ředitelství v Brně jako účastníků řízení.