dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 144/2003 SbNU, sv. 31, K odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 144

III. ÚS 124/03

K odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Pojem škoda uvedený v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zahrnuje jak škodu skutečnou, tak ušlý zisk. Ústavně zakotvené právo každého na náhradu škody podle uvedeného ustanovení lze do určité míry omezit, smysl a podstata uvedeného práva musí zůstat nedotčeny. Jsou-li podle zákona vydaného k realizaci tohoto ústavně zaručeného práva (čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod) naplněny podmínky odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí podle zvláštního zákona, pak nelze náhradu škody odepřít z toho důvodu, že předpisy o rozsahu a způsobu náhrady škody ji pro ten který případ vylučují, konkrétně tím způsobem, že náhradu škody vzniklé v podobě ušlého zisku váží na podmínku, že tato škoda byla způsobena úmyslně; vzhledem k povaze odpovědnosti státu, jež je vystavěna na principu objektivním, nelze (obecné) ustanovení obsahující tuto podmínku (normu) aplikovat.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 11. prosince 2003 sp. zn. III. ÚS 124/03 ve věci ústavní stížnosti F. P. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 12. 12. 2002 sp. zn. 25 Cdo 330/2001 o zamítnutí stěžovatelova dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 17. 8. 2000 sp. zn. 15 Co 320/2000, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze 7. 3. 2000 sp. zn. 4 C 146/99, jímž bylo částečně vyhověno stěžovatelově žalobě proti České republice, Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu škody.

Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. prosince 2002 sp. zn. 25 Cdo 330/2001 se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadl stěžovatel rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002 sp. zn.

25 Cdo 330/2001, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu, jež je zakotveno v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a ve spojitosti s tím i jeho právo upravené v čl. 11 Listiny.

Jak Ústavní soud z příslušného soudního spisu zjistil, stěžovatel se podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, žalobou domáhal na České republice, Ministerstvu spravedlnosti, náhrady škody ve výši 1 193 800 Kč. Uvedená částka měla představovat ušlý zisk - nájemné, které by získal z pronájmu domu č. p. 14, postaveného na parcele č. 88 v obci a katastrálním území S. Ohledně uvedených nemovitostí rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 3. 1984 sp. zn. 1 T 16/84 [kterým byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) trestního zákona] byl stěžovateli uložen podle § 51 odst. 1 písm. b) trestního zákona trest propadnutí majetku, načež stěžovatelovo odvolání Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 6.

Nahrávám...
Nahrávám...