Lhůty v zákoně o daních z příjmů
Mgr. Ing. Pavel Matějka
V obecné rovině lhůty stanoví zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád" nebo "DŘ"). Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o daních z příjmů" nebo "ZDP"), je právním předpisem z oblasti daňového práva hmotného, který stanovuje nejen základní pravidla pro zdaňování jednotlivých příjmů, ale mimo jiné speciálně stanoví i některé lhůty, které jsou pro daňové subjekty zásadní z hlediska správného a včasného plnění jejich daňových povinností vůči správci daně.
Zmíněné speciálně stanovené lhůty se v zákoně o daních z příjmů objevují v různých souvislostech (např. registrace k dani z příjmů, podávání daňových přiznání a vyúčtování). Dodržování lhůt stanovených daňovými právními předpisy je nejen právní povinností, ale také prevencí před případnými sankcemi a komplikacemi v průběhu daňového řízení.
Pravidelný tok daňově relevantních informací v požadovaném formátu a struktuře, k němuž dochází mezi daňovým subjektem na straně jedné a orgány Finanční správy České republiky na straně druhé, umožňuje efektivní správu daní z příjmů. Speciální lhůty stanovené zákonem o daních z příjmů takové efektivní správě napomáhají, neboť tyto lhůty jsou, obdobně jako je tomu u lhůt stanovených ostatními právními předpisy z oblasti daňového práva, jedním z nástrojů k zajištění základního cíle správy daní. Následující text je věnován nejvýznamnějším lhůtám z hlediska správy daní z příjmů.
Nahoru1. Obecný úvod o daních z příjmů
Před samotnou problematikou lhůt v zákoně o daních z příjmů je vhodné uvést alespoň základní úvod o daních z příjmů, a to především informace o tom, co je předmětem daně, jaké příjmy jsou z předmětu daně vyňaty a v neposlední řadě také to, jaké příjmy jsou osvobozeny od daně.
Jak napovídá samotný název zákona, nejde o právní úpravu jedné daně, ale o právní úpravu souboru dvou daní rozděleného podle toho, u koho jsou daňově relevantní skutečnosti (příjmy) sledovány.
Nahoru1.1 Předmět daně z příjmů fyzických osob a osvobození od této daně
Daň z příjmů fyzických osob se skládá z pěti dílčích základů daně upravených v § 6 až § 10 ZDP. Těchto pět dílčích základů daně podle § 3 odst. 1 písm. a) až e) ZDP tvoří, jak je uvedeno dále, předmět daně z příjmů fyzických osob.
Příjmem se podle § 3 odst. 2 ZDP rozumí příjem peněžní o nepeněžní dosažený i směnou.
Některé příjmy předmětem daně z příjmů fyzických osob nejsou (§ 3 odst. 4 ZDP) a některé příjmy předmětem daně z příjmů fyzických osob sice jsou, ale jsou od této daně osvobozeny (§ 4 ZDP, § 4a ZDP v případě bezúplatných příjmů).
Nahoru1.2 Předmět daně z příjmů právnických osob a osvobození od této daně
Předmět daně z příjmů právnických osob upravuje § 18 ZDP.
Obdobně, jako je tomu u fyzických osob, i u právnických osob některé příjmy předmětem daně z příjmů právnických osob nejsou (§ 18 odst. 2 ZDP) a některé příjmy jsou od daně z příjmů právnických osob osvobozeny (§ 19 ZDP, § 19b ZDP v případě bezúplatných příjmů).
Zvláštní ustanovení zákona o daních z příjmů upravují předmět daně veřejně prospěšných poplatníků (§ 18a) a předmět daně osobních obchodních společností a jejich společníků (§ 18b).
Veřejně prospěšným poplatníkem je podle § 17a odst. 1 ZDP poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním. Zákon o daních z příjmů v § 17a odst. 2 písm. a) až f) stanoví naopak i to, kdo veřejně prospěšným poplatníkem není.
Nahoru2. Registrace
Ustanovení § 125 DŘ obecně stanoví, že vzniká registrační povinnost tomu daňovému subjektu, kterému vznikne povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani. V přihlášce k registraci je daňový subjekt podle § 126 DŘ povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daní. Podle zákona o daních z příjmů mají registrační povinnost pouze plátci příjmu ze závislé činnosti a poplatníci daně z příjmů právnických osob. Přihláška k registraci se podává u místně příslušného správce daně.
Nahoru2.1 Registrační povinnost plátce příjmu ze závislé činnosti
Plátcem příjmu ze závislé činnosti je zaměstnavatel, tedy fyzická nebo právnická osoba, která jakožto zaměstnavatel vyplácí příjem svému zaměstnanci. Poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti se podle § 6 odst. 2 ZDP označuje jako "zaměstnanec", plátce těchto příjmů se podle téhož ustanovení označuje jako "zaměstnavatel".
V souvislosti se závislou činností je vhodné zmínit právní úpravu závislé práce obsaženou v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce" nebo "ZP"). Nejprve k samotné definici závislé práce. Podle § 2 odst. 1 ZP je závislou prací taková práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Zaměstnancem je podle § 6 ZP fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Zaměstnavatelem je podle § 7 ZP osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. K tomu je nutno doplnit, že za závislou práci podle již zmíněného § 2 ZP se podle § 307a tohoto zákona považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (tzv. "agentura práce") dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli (tzv. "uživateli") na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. Pod pojmem "uživatel" je třeba si obecně představit právnickou nebo fyzickou osobu, u které zaměstnanec agentury práce dočasně vykonává práci na základě zmíněného dočasného přidělení.
Zaměstnavatelem je dále podle zmíněného § 6 odst. 2 ZDP rovněž poplatník uvedený v § 2 odst. 2 tohoto zákona nebo v § 17 odst. 3 tohoto zákona, u něhož zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Z hlediska dalších ustanovení zákona o daních z příjmů se takto vyplácený příjem považuje za příjem vyplácený poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3 tohoto zákona.
Podle § 39 ZDP je plátce daně, který je plátcem příjmu ze závislé činnosti, povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických nebo právnických osob u příslušného správce daně nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy mu vznikla povinnost vykonávat tímto zákonem stanovené úkony plátce daně.
Nahoru2.2 Registrační povinnost poplatníků daně z příjmů právnických osob
Ustanovení § 39a ZDP speciálně upravuje registrační povinnost poplatníků uvedených v § 17 odst. 3 a 4 tohoto zákona, a dále veřejně prospěšných poplatníků a společenství vlastníků jednotek. Poplatníkem podle § 17 odst. 3 ZDP jsou subjekty uvedené v § 17 odst. 1 písm. a) až h) tohoto zákona, kteří jsou daňovými rezidenty České republiky. Daňovým rezidentem České republiky je takový poplatník, který má na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení. Zmíněným místem vedení se podle zákona o daních z příjmů rozumí adresa takového místa, z něhož je daný poplatník řízen. Pro sídlo nebo místo vedení je v zákoně o daních z příjmů pro zjednodušení zavedena legislativní zkratka "sídlo". Poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 4 jsou rovněž subjekty uvedené v § 17 odst. 1 písm. a) až h) tohoto zákona, ale pouze ti z nich, kteří jsou daňovými nerezidenty České republiky. Daňovým nerezidentem České republiky je tedy takový poplatník, který nemá na území České republiky své sídlo nebo ten, kterého daňovým nerezidentem České republiky stanoví mezinárodní smlouva.
Poplatník daně z příjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 3 ZDP (daňový rezident České republiky) je podle § 39a odst. 1 tohoto zákona povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů od svého vzniku.
Poplatník daně z příjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 4 ZDP (daňový nerezident České republiky), jemuž vznikla na území České republiky stálá provozovna, je podle § 39a odst. 2 tohoto zákona povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů od vzniku této provozovny.
Další případy, kdy je poplatník daně z příjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 4 ZDP (daňový nerezident České republiky) povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob stanoví § 39a odst. 3 písm. a) až c) tohoto zákona.
Již zmíněné ustanovení § 39a ZDP upravuje také registrační povinnost veřejně prospěšných poplatníků a společenství vlastníků jednotek.
Kdo je veřejně prospěšným poplatníkem podle zákona o daních z příjmů, již bylo uvedeno. Společenství vlastníků jednotek je podle § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku.
Veřejně prospěšný poplatník a společenství vlastníků jednotek jsou podle § 39a odst. 4 ZDP povinni podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů ode dne, kdy začnou vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů, nebo začnou přijímat příjmy.
Zákon o daních z příjmů dále upravuje také případy, kdy poplatník daně z příjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 4 tohoto zákona (daňový nerezident), veřejně prospěšný poplatník a společenství vlastníků jednotek nejsou povinni podat přihlášku k registraci. Je tomu tak v případech uvedených v § 39a odst. 5 písm. a) až c) ZDP.
Nahoru3. Daňové přiznání
Pro poplatníky daní z příjmů je nepochybně nejvýznamnější lhůtou ta pro podání daňového přiznání. Pro podání daňového přiznání jak k dani z příjmů fyzických osob, tak i k dani z příjmů právnických osob stanoví obecně lhůty daňový řád. Podle § 136 odst. 1 DŘ se daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, podává nejpozději do 3 měsíců po skončení zdaňovacího období.
Pro vybrané případy daňový řád v § 136 odst. 2 písm. a) a b) stanoví, že se zmíněná lhůta prodlužuje, a to na 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, nebo na 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.
Na 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období se lhůta pro podání daňového přiznání podle § 136 odst. 2 písm. a) DŘ prodlužuje tehdy, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky.
Na 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období se lhůta pro podání daňového přiznání podle § 136 odst. 2 písm. b) DŘ prodlužuje při splnění jedné ze zákonem stanovených podmínek. Jednou ze zákonem stanovených podmínek je, že daňový subjekt má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Druhou ze zákonem…
