Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 785

 Nahoru[Popěrné právo manžela]

Popírání otcovství určeného první domněnkou

Určení otcovství podle § 776 je založeno na právní domněnce vycházející z obecné lidské zkušenosti, že otcem dítěte je nejčastěji manžel matky (pater est quem nuptiae demonstrant). Proto v případě narození dítěte za doby trvání manželství, případně v určité době po jeho zániku (srov. § 776), je předpokládáno otcovství manžela matky. Jistě lze namítat, že tato idea je překonaná, že otcovství lze znalecky zkoumat a netřeba jej pouze nepřímo (zde ze skutečnosti manželství) dovozovat. Nutno ovšem dodat, že určení otcovství manžela matky je ve většině případů v souladu s biologickým otcovstvím, a pro případ, že nikoliv, komentované a následující ustanovení upravují postup, jak tento stav napravit. Pokud bychom trvali na určování otcovství v každém jednotlivém případě znaleckým zkoumáním (analýzou DNA apod.) tak, aby byla větší pravděpodobnost (stále však nikoliv jistota) souladu biologického a právního otcovství, bylo by to nejenom nevyhnutelně spojeno se značným finančním nákladem, ale též se zbytečným a neúměrným zatížením matky, dítěte i muže, jehož otcovství by takto obligatorně bylo zkoumáno, navíc by se podle našeho názoru jednalo o zcela neproporcionální zásah do jejich soukromého a rodinného života. Z těchto důvodů lze v obecné rovině akceptovat právní úpravu, která vychází z domněnky otcovství manžela matky se současným připuštěním popření takto určeného otcovství. Není nám ostatně známa žádná zahraniční právní úprava, která by obligatorní znalecké zkoumání biologického otcovství vyžadovala.

Případná kolize zájmů dotčených osob

Úprava popírání otcovství pak musí zohledňovat několik hledisek. Především je zde zájem zejména dítěte na souladu biologického a právního otcovství (ale též obecný zájem na tomto souladu), dále právo dítěte znát svůj původ (srov. čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte¹), právo na ochranu soukromého, případně též rodinného života právního otce a v neposlední řadě též zájem na stabilitě úpravy statusových otázek. Všechny tyto aspekty je třeba zvažovat v souvislosti s popíráním otcovství.

Právní úprava v § 785 a násl. pak mezi těmito zájmy a právy balancuje tak, že zakládá popěrné právo právního otce a matky (nikoliv však dítěti), současně však omezuje dobu, po kterou lze toto právo realizovat (srov. popěrné lhůty v § 785 a násl.). Otcovství určené první domněnkou (tj. svědčící manželovi matky) lze popřít pouze v řízení zahájeném na návrh právního otce (tj. manžela matky) a matky. Nelze je zahájit na návrh dítěte, třetí osoby, a dokonce ani ex offo (to je připuštěno pouze za mimořádných okolností v případě otcovství určeného druhou domněnkou, srov. § 793).

Lhůty pro uplatnění popěrného práva manžela matky

Pro uplatnění popěrného práva otce určeného první domněnkou (tj. manžela matky) zákon stanoví subjektivní šestiměsíční lhůtu, jejíž počátek je navázán na získání důvodné pochybností právního otce o biologickém otcovství k dítěti. V tomto směru je právní úprava podle našeho názoru v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (srov. například rozsudek ze dne 24. 11. 2005 ve věci Shofman v. Rusko) i českého Ústavního soudu (srov. nález ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 139/2010), na niž lze v podrobnostech odkázat.

Pozitivně je třeba hodnotit, že počátek subjektivní popěrné lhůty je navázán na okamžik, kdy se právní otec dozví o skutečnostech, které zakládají důvodnou pochybnost o jeho biologickém otcovství, nikoliv na okamžik narození dítěte apod. (jak je tomu naopak – a to navzdory závěrům Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu – stále v případě popírání otcovství určeného souhlasným prohlášením, tj. druhou domněnkou, srov. § 790 odst. 1).

Vyjma subjektivní lhůty dále § 785 odst. 1 stanoví objektivní šestiletou lhůtu, která je navázána na okamžik narození dítěte.

Dobu šesti let považujeme v tomto směru za přiměřenou, neboť jestliže do té doby právem určený otec nezíská pochybnost o svém biologickém otcovství a za standardních okolností naváže vztah s dítětem, jaký obvykle mezi rodiči a dětmi je, takže právní otcovství je v souladu s otcovstvím sociálním, pak zájem na stabilitě statusové úpravy může převážit nad zájmem na souladu biologického a právního rodičovství.

Vždy je však nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem věci. Za mimořádných okolností (pokud to vyžadují zájem dítěte a současně veřejný pořádek) může soud prominout zmeškání popěrné lhůty (srov. § 792).

Popěrné lhůty jsou svým charakterem prekluzivní, hmotněprávní, tzn. pro jejich plynutí se uplatní pravidla uvedená v § 605 odst. 2 a případnou žalobu na popření otcovství je třeba poslední den doručit soudu (nestačí předání k poštovní přepravě). Po uplynutí popěrných lhůt se již – s výjimkou mimořádných okolností, za nichž lze prominutí lhůt prominout (srov. § 792) – popření otcovství domáhat nelze.

Samotnou úpravou popěrných lhůt se zabýval Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí ze dne 28. 11. 1984 ve věci Rasmussen v. Dánsko), který dovodil, že časové omezení doby, po kterou lze otcovství popřít, je legitimním omezením práva na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod²), neboť je zdůvodněno zájmem na stabilitě úpravy statusových otázek.

Omezení svéprávnosti právního otce před uplynutím objektivní lhůty

Zvláštním způsobem zákon upravuje situaci, kdy před uplynutím šestileté objektivní lhůty dojde k omezení svéprávnosti právního otce (manžela matky) v oblasti popírání otcovství. Jestliže v důsledku tohoto zásahu do svéprávnosti muž sám nemůže otcovství popírat, jmenuje soud muži pro tento účel opatrovníka, který je oprávněn otcovství popřít.

Opatrovník může otcovství popřít v šestiměsíční lhůtě, která začíná plynout právní mocí rozsudku, jímž byl opatrovník jmenován. Stejně jako v případě manžela, jedná se o lhůtu prekluzivní, hmotněprávní (k tomu srov. shora).

Osoby, vůči nimž manžel otcovství popírá

Manžel matky (tj. muž, jemuž svědčí první domněnka otcovství), případně opatrovník, popírá otcovství vůči matce a vůči dítěti. Jestliže jeden ze jmenovaných již nežije, popírá otcovství pouze vůči tomu z nich, který žije. Jestliže nežije ani matka, ani dítě, nelze již otcovství úspěšně popřít.

Popřít otcovství lze výlučně v řízení před soudem, tedy muž podá návrh na popření otcovství podle § 418 odst. 1 ZŘS, soud následně rozhodne určujícím rozsudkem o tom, že navrhovatel není otcem dítěte, v opačném případě žalobu zamítne. Jde o zvláštní řízení podle § 417 a násl. ZŘS, k procesním souvislostem srov. komentář k § 783.

Vztah § 785 a § 777

Zvláštním případem popření otcovství určeného první domněnkou je postup podle § 777, při němž ovšem zároveň dochází k určení otcovství druhou domněnkou (souhlasným prohlášením). K tomuto postupu a podmínkám srov. v podrobnostech komentář k § 777.

Z pohledu § 785, zejména tamní úpravy popěrných lhůt, je nicméně tato vazba zajímavá v tom směru, že úprava v § 777 je navázaná na odlišné lhůty. Může tak nastat situace, že manželovi sice již uplynula subjektivní popěrná lhůta podle § 785 odst. 1, neuplynula však dosud lhůta podle § 777 odst. 2, a proto lze popřít otcovství manžela matky a současně určit otcovství jiného muže souhlasným prohlášením, tj. postupem podle § 777.

Nutno ovšem upozornit na skutečnost, že podáním návrhu na popření otcovství podle § 777 nedochází ke stavění popěrné lhůty podle § 785 (případně popěrné lhůty matky podle § 789). K tomu srov. dále komentář k § 777.

Postavení biologického otce

Jestliže biologické otcovství není v souladu s právním otcovstvím, je problematické postavení biologického otce, který nemá právní prostředek, jakým se – proti vůli matky a právního otce – domoci popření otcovství manžela matky a následného určení svého otcovství, tj. nastolení souladu mezi biologickým a právním otcovstvím.

Popěrné právo mají pouze manžel matky (srov. § 785 a § 786) a matka (srov. § 789), nikoliv však dítě – což považujeme za velmi problematické s ohledem na právo dítěte znát svůj původ podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte – ani jakákoliv další osoba včetně biologického otce.

Vzhledem k tomu, že se jedná o první domněnku otcovství, nelze ani za mimořádných okolností řízení o popření otcovství zahájit bez návrhu jako v případě druhé domněnky (srov. § 793).

Je sporným soulad stávající úpravy s mezinárodní úpravou, zejména s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakládá právo na ochranu mj. soukromého života též muži, který je biologickým otcem dítěte. Z tohoto hlediska byla již předmětem posuzování Ústavního soudu, který – po analýze judikatury Evropského soudu pro lidská…