Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2193 - Základní ustanovení

Smlouva o výpůjčce byla již upravena v ObčZ, a to v § 659 až § 662 ObčZ. NOZ právní úpravu do značné míry převzal a rozšířil. NOZ zachoval i původní označení smluvních stran – vypůjčitel x půjčitel.

Smlouva o výpůjčce nemusí být uzavřena v písemné formě – k jejímu uzavření postačí i forma ústní.

Zápůjčka x výpůjčka

Kromě smlouvy o výpůjčce zná NOZ ještě několik velmi podobných typů smluv. Jedním z nich je smlouva o zápůjčce (§ 2390 až § 2394 NOZ). Základní rozdíl mezi oběma smluvními typy spočívá:

1. v předmětu smlouvy:

   • výpůjčka se může týkat pouze individuálně určené věci, tedy věci nezastupitelné. Kromě toho se musí jednat o věci nezuživatelné. Pojem nezuživatelné a nezastupitelné věci je blíže vysvětlen v komentáři k § 499 a § 500 NOZ. Věci, které jsou předmětem výpůjčky nepřecházejí do majetku vypůjčitele, nýbrž zůstávají ve vlastnictví půjčitele. Vypůjčitel je vždy povinován vrátit stejnou věc, která byla předmětem výpůjčky. Takovými věcmi jsou např. umělecké předměty, nábytek, knihy apod. Předmětem výpůjčky může být i věc nemovitá,

   • předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být naopak pouze věci určené podle druhu – tedy věci zastupitelné (§ 499 NOZ). Tyto věci poskytnutím zápůjčky přecházejí do majetku vydlužitele. Po určité době je vydlužitel povinen vrátit zapůjčiteli věci stejného druhu – nikoliv věci fyzicky totožné s věcmi, které byly vydlužiteli zapůjčitelem předány. Takovými věcmi jsou především peníze; může se však jednat i např. o obilí, rýži, zeminu, ovoce a zeleninu, cenné papíry apod.

K výše uvedenému je ještě třeba poznamenat, že z věcí zastupitelných se mohou stát vůlí účastníků též věci nezastupitelné, a to tehdy, pokud budou u zastupitelných věcí identifikovány jejich individuální rozdíly – pak mohou být i věci, které jsou za obvyklých podmínek věcmi zastupitelnými, předmětem smlouvy o výpůjčce.

 NahoruPříklad

Platná poštovní známka je obvykle věcí určenou podle druhu. Pokud však bude vykazovat určitou anomálii oproti normálu a účastníci si mezi sebou tuto anomálii identifikují a dohodnou se, že vydlužitel je povinen vrátit přesně tutéž známku, stává se známka věcí …