Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Vladimíra Knoblochová
Dosavadní právní úprava Dosavadní právní úprava smluvní pokuty byla obsažena v ustanoveních § 544 a § 545 ObčZ a pro obchodní závazkové vztahy byla doplněna „Některými ustanoveními o smluvní pokutě“, a to v § 300 až § 302 ObchZ. Nová právní úprava v zásadě kombinuje obě úpravy, když se přiklonila k menší formálnosti právní úpravy, která má blíže k dosavadní úpravě v ObchZ. NOZ rozlišuje mezi tzv. zajištěním dluhů, kam patří např. ručení, finanční záruka, zajišťovací převod práva či dohoda o srážkách ze mzdy, a tzv. utvrzením dluhů, kam zařazuje právě smluvní pokutu a uznání dluhu. Uznání dluhu ani smluvní pokuta totiž hospodářsky nijak nezajišťují pohledávku věřitele, ale poskytují jiné výhody. Zatímco uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu, smluvní pokuta utvrzuje dluh tím, že dlužník je pod hrozbou vzniku další povinnosti (povinnosti k sankčnímu plnění) více motivován ke splnění utvrzované povinnosti. Smluvní pokuta je v praxi jedním z nejčastěji používaných institutů k „zajištění“, resp. novému utvrzení splnění povinnosti ze strany dlužníka. Smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení smluvené povinnosti. V tom se v praxi poměrně často chybuje, když smluvní strany sjednávají smluvní pokutu např. pro případ odstoupení od smlouvy. Nejvyšší soud ČR opakovaně judikoval, že odstoupení od smlouvy (nebo např. výpověď smlouvy) je výkonem práva, nikoliv porušením povinnosti, a nelze tedy pro tento případ sjednat smluvní pokutu. Smluvní pokuta musí být vždy sjednána za porušení smluvené povinnosti (např. té, pro kterou se sjednává právo od závazku odstoupit).