Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1904

Na platnost dohody o narovnání nemá vliv omyl jedné, případně obou stran při uzavírání dohody o narovnání, o tom, co je mezi nimi sporné nebo pochybné.

Neplatnost dohody o narovnání přitom nezpůsobuje pouze omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné; jde o zvláštní případ omylu, kdy strany (anebo některá z nich) se omylem domnívají, že některé právo je mezi nimi sporné nebo pochybné, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak není (například proto, že o právu zahrnutém do dohody o narovnání strany vůbec nejednaly, takže mezi nimi nemohl ohledně tohoto práva vzniknout spor anebo pochybnosti).

V ostatních případech se uplatní obecná úprava právních důsledků omylu, jak je upravena v § 583 až § 585 NOZ.

V případě, že by omyl o tom, co je sporné a pochybné vyvolala jedna ze stran lstí, tj. úmyslně, má druhá strana právo namítnout neplatnost dohody o narovnání.

Zákon pamatuje i na případy, kdy strany při narovnání v dobré víře vycházely z domněnky, že jedna ze stran má pohledávku, o které dodatečně vyjde najevo, že taková pohledávka neexistovala. Zákon stanoví, že na platnost narovnání taková skutečnost nemá vliv, a to za podmínky, že obě strany při uzavírání dohody o narovnání jednaly v dobré víře. Strana, která tvrdí nedostatek dobré víry při uzavírání dohody, má v tomto směru důkazní břemeno. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 308/2004,…