Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1397

K odst. 1

Zadržovací právo je specifické tím, že nevzniká smlouvou (dohodou s dlužníkem), nýbrž jednostranným právním jednáním věřitele, kterým věřitel vyjádří svou vůli věc zadržet. Toto jednostranné právní jednání věřitele nemusí být písemné. Postačí faktický projev vůle věřitele k tomu, že odmítá věc ze svého držení vydat.

Věřitel tak může učinit:

a) buď v okamžiku, kdy je o vydání věci dlužníkem požádán nebo

b) i před tímto okamžikem, tedy v době, kdy jej ještě k vydání věci dlužník nevyzval.

Informační povinnost

Zákon nestanoví podmínku, aby se o zadržení věci musel dlužník dozvědět. Zadržovací právo tedy vzniká v okamžiku faktického zadržení movité věci, a nikoliv až okamžikem, kdy se o zadržení dozví dlužník. Věřiteli je však uložena informační povinnost – je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení věci a jeho důvodech. Pokud tak neučiní, odpovídá za škodu tím způsobenou. Pokud je smlouva, na jejímž základě se věc dostala do moci věřitele, písemná, je třeba vyrozumět dlužníka o zadržení věci taktéž písemně.

K odst. 2

Věřitel je povinen starat se o zadržovanou věc s péčí řádného hospodáře. Zejména je povinen věc opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Věřitel má proti dlužníkovi…