Dohledové a sankční kompetence ministerstva spravedlnosti

3.3.1.3.1

Dohledové a sankční kompetence ministerstva spravedlnosti

Mgr. Tomáš Braun

Podle § 21 odst. 2 IZ zvláštní právní předpis - jímž je zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (ZIS) – upravuje náležitosti seznamu insolvenčních správců, údajů do něj zapisovaných, členění a vedení seznamu, podmínek zápisu do seznamu (viz část Seznam insolvenčních správců), jakož i jiné související mimo procesní otázky týkající se insolvenčních správců např. oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce (viz části Vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce a Pozastavení a zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce), vzdělávání insolvenčních správců (viz část Vzdělávání insolvenčních správců) nebo postavení hostujícího insolvenčního správce (viz část Hostující insolvenční správce)

ZIS reflektuje požadavek zajistit prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") vliv státu na výběr insolvenčních správců a jeho kontrolu nad tím, zda insolvenční správci (hostující insolvenční správci) splňují podmínky pro výkon své činnosti a plní povinnost stanovené zákonem.

V obecné rovině tak činí prostřednictvím § 36 odst. 1 ZIS, v němž stanoví, že ministerstvo vykonává dohled nad insolvenčními správci a hostujícími insolvenčními správci. Konkrétně pak dohledová činnost ministerstva spočívá především v již výše zmíněném oprávnění vést seznam insolvenčních správců, oprávnění vydávat a rušit povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce či oprávnění organizovat zkoušky insolvenčních správců. ZIS rovněž zmocňuje ministerstvo k vydání vyhlášky, která stanoví obsah a další náležitosti zkoušky a zvláštní zkoušky insolvenčního správce (§ 37 ZIS), vyhlášky, kterou stanoví minimální limit pojistného plnění a minimální standardy pojištění insolvenčních správců (§ 39 ZIS), a dále vyhlášky, kterou stanoví obsah požadavků na personální a materiální vybavení insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce (§ 39a ZIS).

Kromě toho § 36 odst. 2 ZIS výslovně deklaruje, že ministerstvo:

1. dohlíží nad tím, zda insolvenční správce a hostující insolvenční správce splňuje podmínky pro výkon činnosti insolvenčního správce a plní povinnosti stanovené tímto zákonem,
2. zjišťuje, zda údaje poskytnuté insolvenčním správcem a hostujícím insolvenčním správcem odpovídají skutečnosti, zejména zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně v úředních hodinách vykonává činnost, a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost, a
3. dohlíží nad tím, zda insolvenční správce a hostující insolvenční správce plní povinnosti stanovené IZ.

Kontrolní pravomoc ministerstva

V rámci dohledu nad insolvenčními správci a hostujícími insolvenčními správci je ministerstvo oprávněno provádět kontrolu, při níž se postupuje podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolního řádu).

Novelou ZIS provedenou s účinností od 1. 7. 2017 (zákonem č. 64/2017 Sb.) došlo k rozšíření kontrolní pravomoci ministerstva (kontrolující osoby) tím, že podle § 36 odst. 3 ZISkromě oprávnění podle kontrolního řádu je ministerstvo při výkonu dohledu oprávněno:

1. nahlížet do spisů, listin, evidenčních pomůcek a jiných nosičů informací insolvenčního správce a do daňové evidence nebo účetnictví dlužníka (vedené podle zákona o daních z příjmů), pro jehož insolvenční řízení byl insolvenční správce insolvenčním soudem ustanoven, a pořizovat si z nich výpisy a kopie,
2. požadovat ve lhůtě, kterou určí, písemné vyjádření insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce k věci, která je předmětem dohledu,
3. požadovat od insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce, popřípadě jeho zaměstnance, poskytnutí pravdivých a úplných informací k věci, která je předmětem dohledu.

Této úpravě pak odpovídá § 36 odst. 4 ZIS ve znění účinném od 1. 7. 2017, podle něhož kromě povinností poskytnout požadovanou součinnost podle kontrolního řádu je insolvenční správce a hostující insolvenční správce (kontrolovaná osoba) povinen při výkonu dohledu ministerstvu:

1. zaslat ve lhůtě stanovené ministerstvem kopie požadovaných listin, včetně listin z daňové evidence nebo účetnictví dlužníka, pro jehož insolvenční řízení byl insolvenční správce nebo hostující insolvenční správce insolvenčním soudem ustanoven, případně na dobu nezbytně nutnou spis,
2. poskytnout písemné vyjádření podle odstavce 3 písm. b),
3. na výzvu se dostavit k poskytnutí informací podle odstavce 3 písm. c).

Povaha dohledové a kontrolní pravomoci ministerstva

Je zřejmé, že výkon dohledové a kontrolní pravomoci ministerstva upravený v ZIS, jenž souvisí se správně-trestní (sankční) pravomoci ministerstva vůči insolvenčním správcům a hostujícím insolvenčním správcům, nemůže suplovat dohled, který nad činností insolvenčního správce vykonává insolvenční soud a věřitelský orgán (typicky věřitelský výbor) podle IZ [ § 11 IZ a § 58 odst. 2 písm. a) IZ], jehož smyslem je zajistit plynulý průběh a účel insolvenčního řízení (řešení úpadku 4i hrozícího úpadku dlužníka).

K prolnutí těchto dohledových (kontrolních) pravomocí dochází např. v případě oprávnění ministerstva nahlížet do daňové evidence nebo účetnictví dlužníka, jemuž odpovídá pravomoc věřitelského výboru obsažená v § 58 odst. 2 písm. e) IZ, podle něhož věřitelský výbor může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zákona o daních z příjmů.

Sankční pravomoc ministerstva

V rámci reformy správního trestání došlo s účinností ke dni 1. 7. 2017 – prostřednictvím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákonem č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích - ke sjednocení právní úpravy odpovědnosti za přestupky pro všechny osoby, tj. odpovědnosti za přestupky fyzických osob (upravené do té doby zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích) a odpovědnosti za dosavadní správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob. Změny se týkají především terminologického nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek a pojmu sankce pojmem správní trest; z tzv. společných ustanovení zvláštních zákonů byly odstraněny duplicity a neodůvodněné odchylky vůči obecné úpravě v důsledku přijetí komplexní právní úpravy podmínek odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. S tím související nezbytné změny jednotlivých zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků a dosavadních…