dnes je 28.3.2024

Input:

č. 370/2004 Sb. NSS; Azyl: přechodná ustanovení zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; bezpečná třetí země

č. 370/2004 Sb. NSS
Azyl: přechodná ustanovení zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; bezpečná třetí země
k § 2 odst. 2 písm. b), § 16 odst. 1 písm. e) a § 94 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění před novelou provedenou zákonem č. 2/2002 Sb. a po této novele
k § 11 odst. 3 zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb.*)
V řízení o žádostech o udělení azylu podaných po účinnosti zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se postupuje podle tohoto (nového) zákona, a to nejen v otázkách procesních, ale i hmotněprávních. Samotná okolnost, že příslušná právní skutečnost (cesta do České republiky přes bezpečnou třetí zemi) nastala před účinností tohoto zákona, neznamená, že by se jednalo o nepřípustnou pravou zpětnou účinnost.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, čj. 2 Azs 3/2004-45)
Věc: Stepán B. (Moldavská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 1. 11. 2001 byl podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu zamítnut jako zjevně nedůvodný návrh žalobce na udělení azylu. Ministr vnitra v řízení o rozkladu rozhodnutí I. stupně potvrdil.
Krajský soud v Ústí nad Labem ke včasné žalobě obě tato rozhodnutí zrušil. Argumentoval tím, že žalobce přicestoval do České republiky přes Slovenskou republiku v červenci 1998, tedy ještě za účinnosti zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, který sice zná v ustanovení § 11 odst. 3 případy „zjevné nedůvodnosti“ žádosti o azyl, nikoli však takové podmínky, které jsou srovnatelné s ustanovením § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, s tím, že podle § 2 odst. 2 písm. b) tohoto zákona stát není bezpečnou třetí zemí, pokud cizinec jeho územím pouze projížděl. Toto (posledně uvedené) ustanovení bylo zrušeno až novelizujícím zákonem č. 2/2002 Sb. Vytýká-li žalovaný žalobci, že bezdůvodně nepožádal o azyl ve Slovenské republice (byť své úvahy správně uzavřel závěrem, že požádat mohl, neboť mu v tom nic nebránilo), a proto jeho žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, pak vytkl žalobci postup, který zákon účinný v rozhodné době neznal, a tudíž nikterak nesankcionoval. Je tudíž vyloučeno vytýkat žalobci nesplnění podmínek, které pro rozhodné období zákonná úprava neznala. Aplikací zákona, který aplikovat nelze, se žalovaný dopustil nezákonnosti. Bude proto dle názoru krajského soudu na žalovaném, aby po doplnění dokazování ve věci znovu rozhodl a užil zákon o azylu tak, že přezkoumá žádost o udělení azylu, nikoli však z pohledu ustanovení § 16 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
Žalovaný podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Stěžovatel poukázal na ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. s tím, že napadený rozsudek považuje za nezákonný s ohledem na nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem. Uvedl, že mu není zcela jasný odkaz na zákon č. 2/2002 Sb., a poznamenal, že
Nahrávám...
Nahrávám...