dnes je 19.4.2024

Input:

č. 187/2004 Sb. NSS; Daňové řízení: výzvy daňovému ručiteli

č. 187/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: výzvy daňovému ručiteli
k § 57 odst. 5 a § 73 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
V řízení o splnění daňové povinnosti daňovým ručitelem je třeba odlišovat dva druhy výzev. První (§ 57 odst 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), proti níž se může ručitel odvolat proto, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu anebo že již byla požadovaná částka zaplacena. Doručením této výzvy se daňový ručitel stává daňovým dlužníkem, jemuž vzniká platební povinnost; tato výzva je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., kterou lze po vyčerpání opravných prostředků vlastních daňovému řízení napadnout správní žalobou. Druhým typem výzvy je výzva k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě podle § 73 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, která má již jen povahu procesního úkonu adresovaného daňovému dlužníku s přesně stanovenou daňovou povinností; tato výzva proto nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2004, čj. 2 Afs 28/2003-48)
Prejudikatura: usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. IV. ÚS 198/99 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, usnesení č. 43, str. 367).
Věc: Společnost s ručením omezeným S. v B. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad Brno I zaslal žalobci dne 29. 5. 2001 podle § 73 odst. 1 daňového řádu výzvu k zaplacení nedoplatku na dani z převodu nemovitostí.
Odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo Finančním ředitelstvím v Brně dne 18. 9. 2001 zamítnuto.
Rozhodnutí odvolacího orgánu napadl žalobce správní žalobou, která byla odmítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2003 s ohledem na fakt, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo rozhodnutím podle ustanovení § 73 odst. 1 daňového řádu, jímž je daňový ručitel pouze vyzýván k úhradě nedoplatku, a není mu tedy přímo tímto rozhodnutím ukládána žádná povinnost. Krajský soud proto uvedl, že takové rozhodnutí nepodléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví, neboť nespadá do vymezení soudně napadnutelných rozhodnutí správních orgánů podle § 65 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce coby stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a tvrdil, že napadené usnesení je nezákonné, neboť zásadní právní otázka daného řízení byla posouzena nesprávně, v důsledku čehož se krajský soud vůbec nezabýval podstatou žaloby. Stěžovatel zejména tvrdil, že jeho postavení jako ručitele je nerovné ve srovnání s ostatními účastníky daňového řízení, což je dle jeho názoru protiústavní. Tuto nerovnost stěžovatel spatřoval v tom, že jako subjekt kupující nemovitost se dostal do pozice ručitele ze zákona, tedy subjektu majícího pouze ručitelskou povinnost, ovšem nemajícího možnost uplatnit námitky, které má v daňovém řízení prodávající, tedy plátce daně. Ručitel se tak dostává do situace, že v případě pasivity prodávajícího jako plátce daně a nesprávného vypočtení výše daňové
Nahrávám...
Nahrávám...