č. 714/2005 Sb. NSS, Daňové řízení: k pojmu „příjemce rozhodnutí“
č. 714/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: k pojmu „příjemce rozhodnutí“
k § 17 odst. 2, § 32 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, užívá pojmu „příjemce“ ve dvojím významu. Jednak je za příjemce označován daňový subjekt, kterému jsou daňovým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti [§ 32 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 32 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků], a jednak je za příjemce označována osoba, jíž má být doručováno (§ 17 odst. 2 citovaného zákona).
II. Vzhledem k tomu, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, je třeba v daňovém výměru označit v souvislosti s požadavkem § 32 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jako příjemce právě jej.
III. Dodatečný daňový výměr, z jehož textu je patrné, kdo je příjemcem tohoto výměru ve smyslu § 32 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a kdo je pouze adresátem, tj. jeho příjemcem ve smyslu § 17 odst. 2 tohoto zákona, nelze považovat za nicotný.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2005, čj. 4 Afs 15/2003-55)
Prejudikatura: srov. č. 713/2005 Sb. NSS.
Věc: JUDr. Jiří K. v L., správce konkursní podstaty úpadce - společnosti s ručením omezeným T., v likvidaci, proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o dodatečně vyměřenou daň, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobce brojil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1.11. 1999, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Roudnici nad Labem ze dne 23. 10. 1998.
Krajský soud rozsudkem ze dne 25.4. 2003 vyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku uvedl, že výroky rozhodnutí žalovaného i správce daně nejsou v souladu s § 32 odst. 2 písm. c) daňového řádu. Podle něho totiž mezi základní náležitosti rozhodnutí patří přesné označení jeho příjemce. Tím je přitom osoba, které příslušné zákonné ustanovení, na základě něhož bylo rozhodnutí vydáno, přiznává práva nebo ukládá povinnosti. Taková osoba je pak přesně označena pouze tehdy, když nemůže být zaměněna za jiný subjekt. V projednávané věci je zřejmé, že s právními účinky ke dni 23. 4. 1998 byl na společnost T., v likvidaci, prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. Jiří K., takže je zapotřebí posoudit, který z těchto subjektů měl být příjemcem napadeného rozhodnutí i dodatečného platebního výměru, které byly vydány až po prohlášení konkursu. Podle § 46 odst. 1 d. ř. stanoví správce daně podle výsledků vyměřovacího řízení základ daně a její výši, která má být vyměřena a předepsána daňovému subjektu. Zjistí-li však po vyměření daně, že takto stanovená povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou, a to dodatečným platebním výměrem, přičemž takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše (§ 46 odst. 7 věta první d.…
