č. 634/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: úkon směřující k vyměření nebo doměření daně
č. 634/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: úkon směřující k vyměření nebo doměření daně
k § 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Zahájí-li správce daně daňovou kontrolu, běží tříletá lhůta k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení od konce roku, v němž byl daňový subjekt o zahájení daňové kontroly zpraven (§ 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), a na běh této lhůty nemají vliv žádné další úkony provedené správcem daně v průběhu daňové kontroly.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 2 Afs 69/2004-52)
Prejudikatura: k běhu lhůty srov. č. 178/2004 Sb. NSS.
Věc: Dana a Pavel V. v L. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobců.
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 9. 6. 2003 zamítlo odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů fyzických osob za období roku 1995 vydaným Finančním úřadem v Litoměřicích.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl rozsudkem ze dne 25. 2. 2004. Ve svém rozhodnutí vyslovil názor, že institut daňové kontroly nepředstavuje jediný úkon ve smyslu § 47 odst. 2 daňového řádu, nýbrž je souborem řady dílčích úkonů. Provedením každého z těchto úkonů v rámci daňové kontroly, který směřuje k dodatečnému stanovení daně a o kterém je daňový subjekt zpraven, nastává přerušení prekluzivní lhůty podle § 47 odst. 2 d. ř. Projednání zprávy o daňové kontrole je rovněž úkonem ve smyslu citovaného ustanovení, neboť daňový subjekt se při něm seznamuje s výsledkem zjištění učiněných při kontrole, která jsou výsledkem pro doměření daně. Ustanovení § 41 odst. 2 d. ř. není s tímto výkladem v rozporu, neboť úkonem směřujícím k přezkoušení správnosti daňové povinnosti, který brání podání dodatečného daňového přiznání, není daňová kontrola jako celek, ale pouze její zahájení. S oběma žalobci byly zprávy o daňové kontrole projednány dne 24. 3. 2000 a těmito úkony došlo k přerušení tříleté prekluzivní lhůty pro dodatečné stanovení daně. Finanční úřad vydal dodatečné platební výměry dne 4. 3. 2002, tedy ještě před uplynutím jak subjektivní tříleté, tak i objektivní desetileté prekluzivní lhůty.
Žalobci (stěžovatelé) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítli vadu napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím Uzení, neboť výrok je v rozporu s § 47 odst. 2 ve spojení s § 41 odst. 2 a § 16 d. ř. Dle názoru stěžovatelů je daňová kontrola upravená v § 16 d. ř. jediným úkonem, což je potvrzeno i v § 41 odst. 2 větě první d. ř., dle kterého nelze podat dodatečné daňové přiznání nebo hlášení, byl-li před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující k přezkoušení správnosti daňové povinnosti, a to až do doby ukončení tohoto úkonu. Projednání zprávy o daňové kontrole je pro běh prekluzivní lhůty dle § 47 d. ř. nerozhodné, neboť ta je přerušena okamžikem, kdy je daňový subjekt o úkonu zpraven, tedy zde zahájením daňové kontroly, nikoliv jejím ukončením. Obě daňové kontroly byly zahájeny v roce…
