2.2.56
§ 56 Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
JUDr. Petr Bukovjan
§ 56
Okamžité zrušení pracovního poměru
zaměstnancem
-
Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen,
jestliže,
-
podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem
pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který
lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení
svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení
tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo
-
zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu
mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období
splatnosti (§ 141 odst. 1).
-
Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší
od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu,
která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se
použije § 67 odst. 3 .
NahoruOd 1. 1. 2012
Aby nevznikaly pochybnosti, kdy vlastně začíná běžet lhůta 15 dnů,
po jejichž uplynutí by mohl zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pro
nevyplacení jakékoliv části mzdy, platu nebo jejich náhrad, byl pojem
"termín splatnosti“ nahrazen pojmem "období splatnosti“. Tím dostal
opodstatnění i odkaz v závorce na ustanovení § 141 odst. 1 ZP, které
obdobím splatnosti rozumí období kalendářního měsíce následujícího po měsíci,
za který zaměstnanci dotčené plnění přísluší.
Pokud zaměstnanec okamžitě zrušil pracovní poměr dle právní úpravy
účinné do konce roku 2011, byl mu zaměstnavatel povinen zaplatit odstupné ve
výši nejméně trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. V souvislosti s novou
vazbou odstupného na dobu trvání pracovního poměru (viz komentář k
ustanovení § 67 ZP) byl tento princip opuštěn a nyní zmíněnému
zaměstnanci přísluší v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 ZP náhrada mzdy
nebo platu ve výši průměrného měsíčního výdělku za dobu, která odpovídá délce
výpovědní doby (buď zákonné v délce 2 měsíců, nebo na základě písemné
smlouvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem delší).
NahoruOd 1. 1. 2014
Přímo v ustanovení § 56 ZP k žádným změnám nedošlo.
Souvislost s tímto způsobem rozvázání pracovního poměru mají ale změny
spočívající v možnosti zákonného zástupce nezletilého zaměstnance mladšího 16
let okamžitě zrušit jeho pracovní poměr (viz ustanovení § 56a ZP) a ve vymezení právního následku
při nedodržení písemné formy okamžitého zrušení pracovního poměru (viz
ustanovení § 60 poslední věta ZP).
Často s vidinou možnosti rozvázat pracovní poměr okamžitým
zrušením a obdržet v té souvislosti náhradu mzdy (platu) předkládají
zaměstnanci jako způsobilý podklad pro tento postup lékařský posudek (nebo
třeba jen doporučení) svého registrujícího poskytovatele, aniž by šlo o
poskytování pracovnělékařských služeb z vůle zaměstnavatele, nebo projevují
určitou netrpělivost a nedají zaměstnavateli čas oněch 15 dnů k umožnění výkonu
jiné vhodné práce. V takovém případě by ale nebyly splněny podmínky předepsané
ZP.
Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnanci nemůže
být spor se zaměstnavatelem o to, zdali mu vůbec vzniklo právo na příslušnou
složku mzdy, platu nebo jejich náhrad (takovou situaci musí zaměstnanec řešit
žalobou na plnění), stejně jako se zaměstnanec neshledá s pochopením u soudu,
jestliže okamžitě zruší pracovní poměr v případě, kdy k nevyplacení uvedených
peněžitých plnění došlo jasnou chybou člověka nebo programu – např. mzdová
účetní se zjevně spletla ve výpočtu. Okamžité zrušení pracovního poměru jako
uplatnění sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) ZP vyplatit
zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem
stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) je totiž na místě teprve tehdy,
není-li tu spor o právo a není-li zaměstnavatel schopen nebo ochoten toto právo
zaměstnance uspokojit.
Zaměstnanec musí pamatovat rovněž na to, že vykonání práva
okamžitě zrušit pracovní poměr je vázáno na příslušné lhůty, že tyto lhůty jsou
ve smyslu ustanovení § 330 ZP prekluzivní (propadné) a jejich
uplynutím proto zaměstnanci výše uvedené právo zaniká (soud k této skutečnosti
přihlédne, i kdyby to zaměstnavatel nenamítl).
Příklad
U zaměstnavatele byl výplatní termín stanoven na 15. den v
kalendářním měsíci. Zaměstnanci nebyla vyplacena mzda za měsíc
únor.
K okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnanec
přistoupit nejdříve dne 16. dubna. Lhůta 15 dnů neběží totiž od výplatního
termínu, ale až od skončení měsíce března.
NahoruNS, 21 Cdo 515/2001
Způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze
strany zaměstnance je i nevyplacení části mzdy. Je třeba ovšem
zdůraznit, že nikdo nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z
pracovněprávních vztahů zneužít na újmu jiného účastníka pracovněprávního
vztahu. O takové zneužití výkonu práva by šlo v případě, kdyby pohnutkou
zaměstnance nebylo vykonat právo, ale poškodit zaměstnavatele, takže úmysl
dosáhnout účelu sledovaného právní normou by byl až vedlejší.
NahoruNS, 21 Cdo 1151/2001
Cílem ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) [nyní § 56 odst. 1 písm. b)] ZP je
umožnit zaměstnanci, aby mohl ihned (bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr
výpovědí) skončit takový pracovní poměr, v němž zaměstnavatel významným
způsobem porušil svou povinnost vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu
nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy a tuto svou
povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto nároků (nyní po uplynutí období splatnosti). Na zaměstnanci nelze totiž v
takové situaci spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který
tak významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval.
Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru je dán i tehdy,
pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci dlužnou mzdu či náhradu mzdy ještě
před doručením zrušovacího projevu zaměstnance, ale učinil tak až po
uplynutí 15 dnů po jejich splatnosti (období splatnosti). Na uvedeném
závěru přitom nemění ničeho ani zásada, že platnost okamžitého zrušení
pracovního poměru se posuzuje k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, které tu
byly ve dni, kdy okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno (popřípadě se
považuje za doručené) zaměstnavateli. K dodatečnému uspokojení nároku
zaměstnance může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání
zaměstnance nepředstavovalo zneužití výkonu práva.
NahoruNS, 21 Cdo 1275/2004
V případě, že zaměstnanec zrušil se zaměstnavatelem okamžitě
pracovní poměr proto, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do
15 dnů po uplynutí její splatnosti (období splatnosti) za více měsíců
nebo jinak určených výplatních období, je důvod k okamžitému zrušení pracovního
poměru naplněn i tehdy, jestliže zaměstnavatel ve skutečnosti nevyplatil
zaměstnanci do 15 dnů po uplynutí (období) splatnosti mzdu nebo náhradu
mzdy (jejich část) pouze za jeden z těchto více měsíců nebo jinak určených
výplatních období.
Zaměstnanec se ve smyslu ustanovení § 54 odst. 2 (nyní § 59) ZP doví o důvodu okamžitého
zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu dnem, kdy získal vědomost (dověděl
se) o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část),
ačkoliv od jejich splatnosti (období splatnosti) již uplynulo 15 dnů.
Spatřuje-li zaměstnanec důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v tom, že
mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její
splatnosti (období splatnosti) za více měsíců nebo jinak určených
výplatních období, doví se zaměstnanec o důvodu okamžitého zrušení pracovního
poměru pokaždé, kdy získá vědomost o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu
nebo náhradu mzdy (jejich část) za jednotlivá výplatní období; v tomto případě
je pro závěr, zda okamžité zrušení pracovního poměru bylo včasné, rozhodující,
kdy získal vědomost (dověděl se), že mu zaměstnavatel za rozhodné výplatní
období nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část) do 15 dnů po…