č. 4082/2020 Sb. NSS, Daň z příjmu fyzických osob: zamezení dvojího zdanění; zaměstnání na palubě plavidla vnitrozemské vodní dopravy
č. 4082/2020 Sb. NSS
Daň z příjmu fyzických osob: zamezení dvojího zdanění; zaměstnání na palubě plavidla vnitrozemské vodní dopravy
k čl. 16 odst. 3 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 138/1974 Sb.; v textu jen „Smlouva“)
V souladu s čl. 16 odst. 3 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 138/1974 Sb.) podléhá odměna osoby s bydlištěm v České republice, která vykonává zaměstnání na palubě plavidla používaného ve vnitrozemské vodní dopravě v Nizozemském království, zdanění v České republice, a to bez ohledu na charakter plavidla, na kterém je zaměstnání vykonáváno.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 7. 2020, čj. 15 Af 125/2017-35)
Prejudikatura: č. 740/2008 Sb. NSS.
Věc: E. H. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmu fyzických osob.
Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2017, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzen platební výměr ze dne 9. 2. 2017 na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2013 (dále i jen „platební výměr“), který vydal Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Děčín (dále jen „správce daně“).
Žalobkyně dne 19. 10. 2016 podala řádné daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2013. V něm užila metodu vynětí příjmu, v důsledku čehož vykázala nulový základ daně a nulovou daň. Správce daně následně zahájil postup k odstranění pochybností, kdy se předmětem sporu mezi účastníky stala otázka, zda příjem, který žalobkyně v roce 2013 obdržela v Nizozemském království od zaměstnavatele Syracusa Shipping BV, byl, či nebyl odměnou podle čl. 16 odst. 3 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, vyhlášené pod č. 138/1974 Sb. Žalobkyně trvala na tom, že vykonávala činnost na palubě lodi používané ve vnitrozemské vodní dopravě, tedy činnost nespadající pod činnosti vymezené v čl. 16 odst. 3 Smlouvy („Odměny, které osoba mající bydliště v jednom z obou států pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla používaných v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu používaného ve vnitrozemské vodní dopravě, podléhají bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku zdanění pouze v tomto státě.“), neboť Smlouva rozlišuje pojmy „loď“ a „člun“, což je patrné také z jejích čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 14 odst. 3 a čl. 24 odst. 3. Za tímto účelem správci daně předložila Plaveckou služební knížku č. „X“ obsahující údaje o době a trase plaveb plavidla ev. č. „X“, které uskutečnila v roce 2013.
Správce daně setrval na svém názoru, že záměrem Smlouvy nebylo odlišně zdaňovat příjmy osob vykonávajících zaměstnání na říčních lodích a osob vykonávajících zaměstnání na říčních člunech. Dne 9. 2. 2017 proto žalobkyni platebním…
