č. 4045/2020 Sb. NSS; Pracovní právo: srovnatelnost mzdových podmínek mezi agenturními a kmenovými zaměstnanci
č. 4045/2020 Sb. NSS
Pracovní právo: srovnatelnost mzdových podmínek mezi agenturními a kmenovými zaměstnanci
k § 309 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce
Srovnatelnost mzdových podmínek ve smyslu § 309 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, mezi tzv. agenturními a tzv. kmenovými zaměstnanci neznamená, že na obdobných pracovních pozicích musí být zaměstnanci z těchto dvou skupin odměňováni obdobně: znamená, že pokud jsou na obdobných pozicích odměňováni rozdílně, musí k tomu existovat ekonomicky racionální a obecně pochopitelné důvody, spočívající v rozdílech v přínosu té či oné kategorie pracovníků pro jejich zaměstnavatele (resp. pro uživatele v případě zaměstnanců agenturních).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2020, čj. 2 Ads 335/2018-32)
Věc: AMBOSELI s. r. o. proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 3. 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) v řízení o odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 7. 7. 2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítl toto odvolání žalobkyně proti výroku o odpovědnosti za správní delikt a snížil výši uložené pokuty z částky 150 000 Kč na 120 000 Kč postupem podle § 33a odst. 2 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Správního deliktu se měla žalobkyně dopustit tím, že porušila povinnost stanovenou v § 309 odst. 5 zákoníku práce, neboť v období od 1. 9. 2013 do 31. 3. 2014 nezabezpečila, aby mzdové podmínky v rozhodnutí uvedených zaměstnanců, kteří byli dočasně přidělení k práci na linkách KTL a ke galvanickému zinkování k uživateli LAKUM GALMA a. s. (dále jen „uživatel“), nebyly horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance tohoto uživatele.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 2. 3. 2017, čj. 50 A 30/2017-55, zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský soud uzavřel, že správní orgány nepostupovaly v souladu s právní úpravou, neboť nezjistily všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobkyně. Skutkový stav, ze kterého správní orgány vycházely, vyžaduje zásadní doplnění spočívající ve výslechu M. L., neboť je potřeba prokázat okolnosti odměňování zaměstnanců, poskytování nenárokových složek mzdy a v neposlední řadě i skutečnost, jakým způsobem by byly zajištěny pracovní a mzdové podmínky potenciálnímu srovnatelnému zaměstnanci uživatele.
Žalovaný (stěžovatel) v kasační stížnosti nesouhlasil se závěrem krajského soudu a trval na tom, že žalobkyně měla povinnost zjišťovat, zda jejím zaměstnancům nárok na složky mzdy, ať už další nebo ve vyšší částce vznikl, a to právě zatím účelem, aby plnila povinnosti, které jí zákon jakožto zaměstnavateli a agentuře práce ukládá. Žalobkyně v roce 2010 stanovila základní mzdu a od té chvíle do předmětného období roku 2014 zůstala v naprosté pasivitě a rezignovala na svou povinnost zabezpečit srovnatelné mzdové podmínky. Krajský soud tuto povinnost…
