č. 3412/2016 Sb. NSS, Řízení před soudem: výzva k odstranění reklamního zařízení; úkon podle části čtvrté správního řádu
č. 3412/2016 Sb. NSS
Řízení před soudem: výzva k odstranění reklamního zařízení; úkon podle části čtvrté správního řádu
k § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákonů č. 102/2000 Sb. a č. 196/2012 Sb.
k § 65 a § 82 soudního řádu správního ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
Výzva k odstranění reklamního zařízení (§ 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) je úkonem podle části čtvrté správního řádu a není proti ní přípustný řádný opravný prostředek. Zároveň jde o faktický zásah, resp. pokyn správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s., nikoliv o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, čj. 6 As 69/2016-39)
Prejudikatura: č. 652/2005 Sb. NSS, č. 888/2006 Sb. NSS, č. 1764/2009 Sb. NSS, č. 2086/2010 Sb. NSS, č. 2199/2011 Sb. NSS, č. 2206/2011 Sb. NSS a č. 2725/2013 Sb. NSS.
Věc: Jiří L. proti Ministerstvu dopravy o odstranění reklamních zařízení, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce je vlastníkem čtyř reklamních panelů umístěných na parcelách v katastrálním území Jiřice u Humpolce (ochranné pásmo dálnice D1), dále v katastrálním území Vrbová Lhota (ochranné pásmo dálnice D11), v katastrálním území Odolena Voda (ochranné pásmo dálnice D8) a v katastrálním území Cerhovice (ochranné pásmo dálnice D5). Tyto panely provozuje od roku 1996 (v té době se ještě o ochranná pásma nejednalo). Žalovaný jako silniční správní úřad pro dálnice jej výzvou ze dne 29. 3. 2013 vyzval k odstranění těchto reklamních zařízení, a to do pěti pracovních dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě neodstranění zařízení žalovaný přikročí k zakrytí reklamních zařízení a k jejich odstranění. Proti uvedené výzvě se žalobce bránil podáním rozkladu, který však ministr dopravy zamítl jako nepřípustný rozhodnutím ze dne 17. 9. 2013. Rozhodnutí ministra napadl žalobce dne 29. 10. 2013 správní žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud však jeho žalobu zamítl rozhodnutím ze dne 10. 3. 2016, čj. 11 A 164/2013-65, s odůvodněním, že výzvu nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu, a tudíž proti ní skutečně není rozklad přípustný podle § 152 téhož zákona.
Zákonností výzvy ze dne 29. 3. 2013 se městský soud odmítl ve svém rozsudku zabývat. Uvedl, že žalobce svou žalobu jednoznačně formuloval jako žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. Předmětem tohoto rozhodnutí byla pouze a jen přípustnost rozkladu; jestliže se žalovaný zabýval též oprávněností předchozí výzvy, činil tak podle soudu „v zájmu dobré správy (§ 4 správního řádu) nad rámec svých povinností, když postačilo stručné odůvodnění, proč neshledal důvody pro využití mimořádných opravných prostředků (§ 92 veta druhá správního řádu)“. Pokud chtěl žalobce dosáhnout přezkumu samotné výzvy, měl podle názoru městského soudu využít žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. Takto však svou žalobu neformuloval. Navíc by v takovém případě šlo o žalobu opožděnou, neboť v době jejího podání uplynuly více než dva měsíce ode dne, kdy se žalobce…
