č. 2927/2013 Sb. NSS, Daňové řízení: započtení; přeplatek na dani
č. 2927/2013 Sb. NSS
Daňové řízení: započtení; přeplatek na dani
k § 40a odst. 1 písm. b) a c) a § 64 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 296/2007 Sb.*) (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)
Nebyly-li daňové pohledávky za dlužníkem podle § 40a odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, včas, tedy do jejich přezkumu v přezkumném jednání, uhrazeny zvláštní formou „započtení“ podle § 64 odst. 2 téhož zákona, a tím spíše, nejsou-li vůbec takové pohledávky správce daně za dlužníkem, je případný přeplatek na dani, který dlužník má, „vratitelným přeplatkem“ a musí být správcem daně zaplacen do podstaty, aby jej bylo možno použít k uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, čj. 7 Afs 64/2011-55)
Věc: JUDr. Jan M. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o vrácení přeplatku na dani, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Hradci Králové rozhodnutím ze dne 1. 11. 2010 zamítl žádost žalobce o vrácení přeplatku na dani z příjmů za rok 2009. Finanční ředitelství v Hradci Králové (dále jen „finanční ředitelství“) pak rozhodnutím ze dne 20. 12. 2010 zamítlo i odvolání žalobce proti rozhodnutí I. stupně.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, čj. 31 Af 18/2011-28, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí finančního ředitelství.
V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že správní orgán I. stupně dne 14.9. 2010 sdělil dlužníkovi, že podle § 40a odst. 4 daňového řádu z roku 1992 nelze po přezkumném jednání, které se konalo dne 5. 5. 2010, v řízení o stanovení daňových povinností, které nejsou pohledávkami za podstatou, pokračovat. Na toto sdělení navazovalo rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zamítnutí žádosti o vrácení přeplatku podle § 64 odst. 2 daňového řádu z roku 1992.
Krajský soud poukázal na to, že podle § 40a odst. 4 daňového řádu z roku 1992 upravujícího institut nedoplatků v insolvenčním řízení, se pro potřeby úpadku považuje za majetek daňového subjektu „vratitelný přeplatek podle § 64 odst. 2 citovaného zákona, přičemž postup pro zjištění vratitelnosti přeplatku vzniklého na základě skutečností, které nastaly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku, se uplatní pro nedoplatky [...] nejpozději do jejich přezkoumání při přezkumném jednání“. Podle citovaného § 40a odst. 4 daňového řádu z roku 1992 se však „[p]o přezkumném jednání řízení o stanovení daňové povinnosti zastavuje až do vydání rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí“. Krajský soud konstatoval, že přezkumné jednání se konalo dne 5. 5. 2010 a z citované právní úpravy podle jeho názoru nepochybně vyplývá, že po tomto přezkumném jednání se řízení o stanovení daňové povinnosti zastavuje. Ze skutkových okolností je dále zřejmé, že stěžovatel podal za dlužníka daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 v době, kdy daňové řízení již bylo zastaveno. Ačkoliv se stěžovatel svým podáním učiněným v souladu s § 21 daňového řádu z roku 1992 domáhal zahájení daňového řízení, jež by mělo být ukončeno rozhodnutím o stanovení výše daňové…
