č. 2136/2010 Sb. NSS; Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
č. 2136/2010 Sb. NSS
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
§ 6 odst. 3 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků*)
k § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků**)
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
Jestliže v daňovém řízení nebo v řízení o správním deliktu nebyla otázka uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daňové povinnosti nebo pro uložení sankce za správní delikt účastníkem řízení vznesena a zároveň správní orgány mají za to, že k prekluzi nedošlo, nemusí ve svých rozhodnutích uvádět, že prekluze nenastala, či výslovně zmiňovat skutečnosti rozhodné pro posouzení této otázky; plně postačuje, pokud lze otázku, zda nedošlo k prekluzi, posoudit na základě správního spisu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, čj. 5 Afs 33/2010-55)
Prejudikatura: č. 1851/2009 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným FAMKO proti Finančnímu ředitelství v Brně o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad Brno I (správce daně) rozhodnutím ze dne 16. 4. 2008 žalobci uložil pokutu ve výši 16 000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 4 zákona o omezení plateb v hotovosti. Žalobce se měl deliktu dopustit tím, že dne 11. 5. 2006 poskytl panu Josefu K. platbu v hotovosti v celkové výši 500 000 Kč jako částečnou splátku půjčky.
Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2008 žalovaný zamítl odvolání žalobce.
Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2008 spolu s jeho dalšími osmnácti rozhodnutími napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně. V té namítal, že ve všech těchto případech žalovaný rozhodl o platbách provedených na základě smlouvy o půjčce ze dne 10.1.1992 mezi žalobcem jako obchodní společností na straně jedné a společníky této obchodní společnosti na straně druhé. Žalobce podotkl, že se v podstatě jednalo o jistý druh finanční výpomoci, již lze chápat spíše jako vklad společníka do své vlastní obchodní společnosti, nikoli však jako platbu ve smyslu zákona o omezení plateb v hotovosti. Pojem platby, tak jak je třeba jej dle názoru žalobce ve vztahu ke zmíněnému právnímu předpisu vykládat, představuje přesun finančních prostředků mezi různými právními subjekty z důvodu úhrady plnění spočívajícího v dodání zboží či poskytnutí služeb. Vzhledem k uvedenému, jak žalobce poukázal, nebylo možné jeho jednání kvalifikovat jako porušení povinnosti podle § 4 zákona o omezení plateb v hotovosti, podle kterého platí, že poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 15 000 EUR, je povinen ji provést bezhotovostně.
Krajský soud jednotlivá žalobou napadená správní rozhodnutí vyloučil k samostatnému projednání a následně rozsudkem ze dne 3. 11. 2009 zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2008 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud totiž z úřední povinnosti posoudil otázku prekluze oprávnění správního orgánu uložit pokutu za uvedený správní delikt. Konstatoval, že nebyl ani v rozhodnutí správce daně ani v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného označen den, kdy se správce daně jako kontrolní orgán ve smyslu zákona o omezení plateb v hotovosti o porušení předmětné povinnosti dozvěděl, a dále že zde…
