č. 1872/2009 Sb. NSS, Daňové řízení: vyměření daně
č. 1872/2009 Sb. NSS
Daňové řízení: vyměření daně
Daň z přidané hodnoty: vyměření nadměrného odpočtu
k § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákonů č. 258/1994 Sb., č. 133/1995 Sb. a č. 17/2000 Sb.*)
Zahájení vytýkacího řízení představuje absolutní překážku pro možnost aplikace § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Správce daně je tak po ukončeném vytýkacím řízení vždy povinen vydat platební výměr, a to i když dospěje k závěru, že veškeré údaje uvedené daňovým subjektem v daňovém přiznání jsou správné, pravdivé, průkazné či úplné. Až den vydání platebního výměru je tedy dnem vyměření daně. V případě, že se jedná o daň z přidané hodnoty, je tento den i dnem vyměření ve smyslu § 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dnes § 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2007, čj. 7 Afs 10/2006-57)
Prejudikatura: srov. č. 351/2004 Sb. NSS a č. 605/2005 Sb. NSS.
Věc: Pavel H. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o penále na dani z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Jindřichově Hradci sdělil žalobci rozhodnutím ze dne 15. 12. 2004 předpis penále na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 1. 2003 do 31. 1. 2003 ve výši 9607 Kč.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 2. 6. 2005 zamítl.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. 11. 2005 zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností, ve které zejména namítal, že podle § 64 odst. 1 d. ř. je přeplatek na dani definován jako částka plateb převyšující splatnou daň. Dle § 40 odst. 1 téhož zákona je daň splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání; definice přeplatku tak vychází z kategorie daně splatné, a nikoliv daně vyměřené. Z § 64 odst. 1 a 2 d. ř. pak vyplývá, že nikdy nemůže zároveň existovat přeplatek a nedoplatek u stejné daně, což potvrzuje i vyhláška č. 25/1994 Sb., o formě provádění evidence daní a o převodu daní jejich příjemcům. Osobní účet daňového subjektu má k určitému okamžiku logicky vždy pouze jeden zůstatek; přeplatek jako rozdílová veličina vzniká prvním dnem, kdy existují zároveň jak splatná daň, tak i platby, které daň převyšují. Okolnost, že přeplatek byl vyměřen s prodlením, na skutkovém stavu věci nic nemění. Fakticky správce daně přeplatek drží a je jeho věcí, kdy a za jakých formálních náležitostí si jej zaúčtuje, poplatník nemůže uvedenou okolnost ovlivnit. Postupem vycházejícím z názoru krajského soudu by byla deklarována nerovnost mezi státem a poplatníkem, neboť stát sice přeplatek má, ale zkonstruoval předpis tvrdící, že jej nemá, a navíc sám toho, kdo byl jeho věřitelem, penalizuje. Šlo by tak o stav odporující ústavnímu pořádku, zejména čl. 4 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že § 46 d. ř. zakotvuje výjimku z § 40 odst. 1 téhož zákona. Dle § 37a…
