Vybíráme z judikatury - Neomluvená absence jako důvod k ukončení pracovního poměru

Že délka neomluvené absence, resp. počet neomluveně zameškaných směn nebo jejich částí, ovlivňuje hodnocení intenzity porušení "pracovní kázně" ze strany zaměstnance, je jasná věc. Personalisté si už také osvojili názor Nejvyššího soudu, že 5 neomluveně zameškaných směn zpravidla stačí samo o sobě k tomu, aby šlo o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem a zaměstnavatel mohl přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Co když je ale ta neomluvená absence jenom jedna? Dá se i na tom postavit třeba výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. g) ZP a kvalifikovat uvedené porušení jako závažné?

Zdá se, že za určitých okolností ano. Aspoň takto se v předmětném rozhodnutí vyjádřil dovolací soud. Abyste byli v obraze... Zaměstnankyně pracovala u zaměstnavatele jako "obsluha čerpací stanice PHM". Bez omluvy se nedostavila na jednu ze svých rozvržených směn. Inu, jakási omluva tam byla, protože na uvedený den požádala zaměstnavatele o čerpání dovolené. Ten jí ale nevyhověl a požadoval, aby do práce normálně přišla. Zaměstnankyně tak neučinila a domluvila se s kolegyní, že za ni zaskočí. Provoz čerpací stanice tak v omezeném rozsahu fungoval. Přesto se zaměstnankyni dostalo od zaměstnavatele výpovědi z pracovního poměru pro závažné porušení "pracovní kázně".

Soudy nižších stupňů vyhověly žalobě zaměstnankyně na neplatnost této výpovědi. Zohlednily to, že doposud konala práci příkladně, vycházela zaměstnavateli vstříc, nebránila se přesčasům a projevila snahu zajistit za sebe náhradu. Nejvyšší soud ale jejich hodnocení intenzity porušení "pracovní kázně" považoval za nesprávné. Podle něho totiž soudy náležitě nezohlednily skutečnost, že zaměstnanec je podroben…