Příběhy k zamyšlení - Setkání na cestě do Bagdádu

Prašnou cestou se ubíral poutník směrem k městu Bagdádu. Najednou viděl, jak se kolem něho prohnal černý jezdec. Zavolal na něj: "Kdo jsi a kam tak chvátáš?" Černý muž se zastavil, ohlédl a přes rameno křikl: "Jsem mor a jdu si do Bagdádu pro svých tisíc duší." A potom už poutník viděl jen zvířený prach cesty.

Asi za dva týdny dorazil do Bagdádu. Už u vstupní brány mu strážci hlásili, že ve městě zemřelo pět tisíc osob na mor. Poutník se podivil a vstoupil do města. Bylo tiché. Procházel liduprázdnými  ulicemi a na malém náměstí uviděl pod stínem stromu vysedávat černého jezdce.

"Lhal jsi mi," křikl na něj poutník. "Mluvil jsi o tisícovce lidí a vzal sis pět tisíc."

Mor se na něj podíval a odvětil: "Křivdíš mi. Spokojil jsem se s tisícovkou. O ty zbývající se postaral strach."

Nevítaný společník - strach

• Přirozený strach vzniká díky pudu sebezáchovy a nutí nás buď zaútočit, nebo utéci. Když ale není na koho útočit a kam utíkat, jsme bezradní, třeseme se strachy a vidíme všechno černě. Tím se ocitáme v zajetí stresu a pesimismu, dvou strašáků, kteří neprospívají ani našemu fyzickému, ani duševnímu zdraví. V našem mentálním světě se začnou prohánět negativní emoce a mysl maluje nejčernější scénáře budoucích dnů.…