Nejen o nákupech

Jednou jsem se s malou neteří vypravila v době, kdy už přišla o iluze, že dárky nosí Ježíšek, za koněm. Ne živým, i když toho by asi svému bráškovi darovala nejraději, ale za jeho zmenšeninou, která by vyhovovala panelákovému bytu i velikosti vánočního stromku, pod kterým ho měl najít.

Prošly jsme řadu obchodů a malá dáma nad pestrou nabídkou ohrnovala nespokojeně nos. Nakonec se nad námi nebesa smilovala a v jednom obchůdku uviděla svého favorita - dřevěného malovaného koníka, kterého výrobce vytvořil podle vzorů hraček z devatenáctého století. „Toho si vezmeme,“ prohlásila rezolutně. „A proč zrovna tohohle?“ zeptala jsem se trochu udiveně. „No přece proto, že je jinej,“ odpověděla, „je jinej, a proto pěknej. Takže ho bereme, jo?“

V době, která je přímo posedlá poměřováním, porovnáváním, průměrováním, škatulkováním a hodnocením, si na tuto situaci často vzpomenu. Jaké by to asi bylo, kdyby na manažerskou židli usedla moje neteř?

Možná by při sestavování týmu hleděla na…